Chrudimské noviny Pokračování kariéry musí povolit tolerantní žena, podotýká bývalý extraligový gólman Petr Menc

Dnes: 3°C
Zítra: 5°C
Pozítří: 4°C

Pokračování kariéry musí povolit tolerantní žena, podotýká bývalý extraligový gólman Petr Menc

Heřmanův Městec - Právě tak by se dal charakterizovat současný brankář Heřmanova Městce Petr Menc, který se aktivně podílí na rozvoji hokejbalu v tomto městě. Muž, jenž má hojné zkušenosti s extraligovými zápasy z minulého století, vděčí za současné pokračování kariéry zejména své ženě.

 

Na úvod bych se rád vrátil k tvým začátkům. Kde a kdy jsi se sportem začínal? Byl to na úvod hned hokejbal nebo jsi provozoval i jiný sport?

 

Mé sportovní začátky začaly již v minulém století v Chrudimi, v této době jsem, jako každý kluk, hrával fotbal a hokej.


Jak ses k hokejbalu dostal a v kolika to bylo letech? Proč si vybral právě hokejbal, čím je pro tebe výjimečný?

 

Já si ho nevybral, on si vybral mne.V roce 1994 vznikl hokejbalový klub Jokerit Chrudim a byl to Jirka Mašík, dlouholetý spoluhráč z hokeje, který mi nabídl, zda-li bych neměl zájem občas pomoci nově vznikajícímu klubu v novém sportu. Hokejbal je pro mě výjimečný, díky němu jsem dostal šanci nezůstat celý život v roli brankářské dvojky, jak by tomu bylo u hokeje.


Mohl bys porovnat hokejbal v tvých začátcích a v současnosti (rychlost, kvalita hry, ...)?

 

Dříve více záleželo na zručnosti hráče než na rychlosti. Kdo vodil tenisák hokejkou po asfaltu, ten jistě ví. Dnes se bez atletické připravy a neustálého pohybu po hřišti a též šikovnosti, práce hráčů s holí, prostě nevyhrává.


Jak se změnily ostatní faktory? Mám na mysli výstroj brankářů či kvalita hřišť. Slyšel jsem, že se dokonce dříve hrálo s tenisákem.. Je to pravda a jak na tyto časy vzpomínáš?

 

Vše se změnilo opravdu razantně. V minulém století se ještě hrálo s prkennými mantinely, které byly místy děravé a trochu překvapivě do tvaru obdélníku. Rohy hřiště prostě byly hranaté. Navíc se hrálo s tenisákem, který musel být do třetiny naplněný vodou. Hráči v teplákách, bez helmy, s rukama pokrytýma koženými, pracovními rukavicemi. A brankáři? Používali to, co sehnali dle svých možností. Většinou se jednalo o vyřazenou výstroj z hokeje a podle toho taky gólmani vypadali. Dnes je to úplně jiný sport. Máme plastové mantinely, začínající plastové povrchy a plastový míček. Brankáři mají velký výběr buď z použité nebo nové výstroje, je neporovnatelně kvalitnější a hlavně dostupnější.


Když jsi se dostal k hokejbalu bylo hned jasné, že půjdeš do branky nebo jsi zkoušel i jiné posty?

 

Já začal od přípravky sám v bráně, jak na fotbale, tak i na hokeji a poté na hokejbale. I proto jsem jinde místo nehledal.


Hrál jsi Extraligu za Jokerit Chrudim. Můžeš připomenout, kdy to přesně bylo a největší úspěch tohoto klubu v dřívějších slavnějších letech?

 

Od založení Jokeritu Chrudim to byl jeden dlouhý krásný sen! Co rok, to postup do vyšší soutěže, moje první extraligová sezóna začala 22. 9. 1997. Největším úspěchem byl  postup do čtvrtfinále play-off. To ještě v době, kdy extraligu hrálo šestnáct týmů.


Nakonec zde nejvyšší soutěž skončila. Jaké byly důvody konce a kam vedly tvoje další kroky?

 

Jeden z důvodů byl náhlý odchod předsedy klubu Josefa Mašíka, nedořešený problém s pozemkem hřiště (třetina byla soukromého majitele), návrat hráčů do mateřských klubů a zvyšujicí se finanční náročnost. Další hráčská kariéra plynule pokračovala po nabídce Pepy Kozla v Heřmanově Městci.


Vybereš ze své kariéry nějaký zápas či moment, který ti zůstává v paměti dodnes?

 

Ano, zajisté. Byl to druhý zápas již zmiňovaného čtvrtfinále proti favoritovi z Plzně, po domácí prohře 2:7 se nám jako týmu povedlo vybojovat vítězství na nájezdy a já nedostal z nájezdu ani jeden gól. Byl to nezapomenutelný pocit.


V současné době chytáš již několik let za Heřmanův Městec, kde sis zachytal i 1. národku. Jaké největší úspěchy u Ježků pamatuješ?

 

Úspěchy u Ježků ? Postup do 1. ligy, odchytané finále 1. národky a také její vítězství. Samozřejmě nesmím zapomenout také na následnou úspěšnou baráž o Extraligu.


V klubu hraješ současně se svým bratrem. Jak vlastně byla provázána vaše kariéra, v kolika týmech jste spolu hráli?

 

Společnou kariéru v jednom týmu jsme začali v Jokeritu ve druhé lize a dotáhli to až do Extraligy. Nyní k radosti nás obou pokračujeme v Heřmanově Městci.


Panuje mezi vámi nějaká rivalita, snaha o to "být lepší"? Jak se právě toto hecování vyvinulo v průběhu let, je to jiné teď než dříve?

Ano. Spíše se jedná o to zdravé hecování. Je to něco, co nás dokáže posunout k lepším výkonům. Čím jsme starší, tím více si to užíváme.

 

Nyní je již jasné, že se vám do vyřazovacích bojů postoupit nepodařilo, sezóna pro vás tedy brzy skončí. Už víš, jak to bude s tvojí budoucností, budeš pokračovat mezi tyčemi?

 

Odpověď na tuto otázku je stejná již 10 let: pokračování kariéry musí povolit má tolerantní žena.


Heřmanův Městec jistě vždy prochází kvalitní přípravou před začátkem sezóny, určitě je velmi náročná. Jak podobné mimohokejbalové tréninky zvládáš?

 

Kolo zvládnu v jakémkoli množství, stejně tak kruhový trénink v tělocvičně. V zimě svůj program doplňuji o lyžování a místo posilovny používám fyzické práce v areálu Ježkárny.


Vím také, že máš trenérskou licenci a trenérovi Mlejnkovi děláš u Ježků asistenta. Chtěl by ses postupem času věnovat trénovaní i na vyšší úrovni než v současnosti?

 

Trénování je časově stejně náročné jako hraní, někdy i více. Dvakrát týdně trénink, k tomu o víkendu zápas a někdy dokonce dva. A to navíc nemluvím o letních dovolených časově přizpůsobených hokejbalu, proto opět otázka pro mou ženu. Vyšší úroveň určitě ano, ale v jiném životě.


Jak vlastně funguje spolupráce s Kamilem Mlejnkem, který se může pyšnit velkými zkušenostmi?

 

Díky svým zkušenostem se v Ježcích Kamil podílí na výchově nás začínajících trenérů a to jak koučováním při zápase, tak i vedením tréninkových jednotek.


Jak již bylo řečeno, Heřmanův Městec hrál i 1. národku, kterou musel opustit. Jaká je vlastně nyní situace v Heřmanově Městci? Jaké má klub ambice vzhledem k následujícím sezónám, a jak funguje spolupráce s mládeží?

 

Práce s mládeží je u nás v Heřmanově Městci na nejlepší možné sportovní a hlavně lidské úrovni. Za celou svou sportovní kariéru jsem nezažil, aby se všichni hráči po jakémkoliv zápase dokázali radovat takový způsobem jako malí Ježci.


Tvá pozice v klubu také zahrnuje správu areálu Ježkárny. Před minulou sezónou došlo k výměně mantinelů, bude se i v následujících letech hokejbalové hřiště a jeho nejbližší prostor vylepšovat? Víte už, jakým způsobem?

 

Vylepšovat se dá neustále. Můžeme začít kabinami, protože se tři týmy mládeže dělí o jednu. Dále výměna kabiny rozhodčích či rozšíření sociálního zařízení. Jelikož o peníze jde až na prvním místě, chce to buldočí vytrvalost. A proč nemít malý sen, do budoucna vybudovat na Ježkárně halu.


Pro hokejbal obětuješ hodně času, jak se na tvůj koníček kouká rodina? Podporuje tě?

 

Ano, to je hodně správná formulace. Jen má tolerantní žena dokáže s někým takovým, jako jsem já vydržet a ještě ho podporovat. Zasloužila by si svatozář. Jen díky ní a své rodině jsem u hokejbalu tak dlouho. Tímto jí patří obrovské díky.

Petr Dejnožka

Reklama