Chrudimské noviny Czexit je černý scénář, ale dnes už reálný, říká politolog

Dnes: 28°C
Zítra: 28°C
Pozítří: 30°C

Czexit je černý scénář, ale dnes už reálný, říká politolog

Info.cz - Před pár lety o něm nikdo nemluvil, dnes jej do politické diskuse vnášejí samy strany, které se dostaly do parlamentu. „Nejde o čistě hypotetickou záležitost, kterou by bylo velmi nebezpečné nevnímat nebo o ní vůbec nediskutovat,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ politolog z brněnské Masarykovy univerzity Zdeněk Sychra. Půjde Česko ve stopách Spojeného království, které už s EU vyjednává o podmínkách svého vystoupení? Jak moc je takový scénář reálný? Jaké můžou být další dopady brexitu na českou politiku vůči EU? A co v tomto ohledu čekat od nové vlády Andreje Babiše? I o tom se v rozhovoru mluvilo. 

Dá se na brexit pohlížet pozitivně?

Určitě ano, ale logicky to překrývají zprávy o tom, že EU najednou opouští jeden z jejích největších států. To je rozhodně možné považovat za neúspěch evropské integrace. Velká Británie byla dlouho oponentem užší integrace v obraně a díky tomu, že už nyní do ničeho nezasahuje, tak se podařilo nastartovat posílenou spolupráci v oblasti bezpečnosti. Další pozitiva se dají najít v tom, že Británie měla spoustu celkem nestandardních výjimek, které neměl žádný jiný členský stát. Nejviditelnější z nich byla sleva z rozpočtu, tzv. rabat. Ostatní země to chtěly už dlouhou dobu zrušit, ale pokud by s tím nesouhlasila sama Británie, tak se s tím nedalo nic dělat.

Chrudimští v Praze. Foto: internet

Pro hlasy, které jsou spíše proevropské nebo které volají po evropské federaci, to může být pozitivum také v tom, že Velká Británie byla vždy „enfant terrible“ evropské integrace a některé posuny dlouhodobě blokovala, neúčastnila se jich nebo nebyla konstruktivní. Záleželo vždy na tom, jaký kabinet zrovna vládl. Nyní, když už v EU nebude, tak si některé země mohou oddechnout. Na stranu druhou pro jiné to bude nevýhoda.

Nedávno jste ve spolupráci s německou nadací Friedrich Ebert Stiftung vydal studii zaměřenou na dopady brexitu na Českou republiku. Zmiňujete v ní, že EU by měla k brexitu přistupovat jako k příležitosti. V čem konkrétně by se to mohlo projevit?

Jasným příkladem je případ eurozóny. Eurozóna má nyní volné ruce v tom, aby trochu utekla státům, které dosud nejsou jejími členy. Pokud to zjednoduším, tak se dá říct, že se uvolní ruce Německu a Francii v tom, aby mohly celý projekt posunout dál, lépe ho spravovat a zefektivnit.

Takže můžeme počítat s hlubší integrací eurozóny…

Ano, myslím, že toho budeme svědky. Samozřejmě ještě čekáme, jak bude složená vláda v Německu, což bude mít vliv na to, kam budou debaty ve finále směřovat. Ale obecně si myslím, že to nastane.

Co tedy může brexit přinést Česku?

Především může nastartovat smysluplnou diskusi, která nebude založená na vágních argumentech, o pozici země v EU. Jsou to otázky, které jsou důležité a které českou veřejnost zajímají. Na základě výzkumů lze vysledovat, která témata Čechy opravdu zajímají. Tato k nim patří.

Můžete uvést konkrétní příklady?

Jedná se o hospodářskou politiku, tedy záležitosti, které souvisejí s jednotným vnitřním trhem. Pak také obranná politika, která v rámci české veřejnosti silně rezonuje. Vidíme tady, že na jednu stranu je česká veřejnost k EU kritická, na straně druhé jsou tu témata, u kterých by chtěla vést diskusi a kde si dokáže představit, že by EU mohla přinést nějakou přidanou hodnotu. A v tom já vidím onu příležitost, na kterou jste se ptala na začátku rozhovoru. Navíc EU v těchto tématech řekla: ok, pojďme se zamyslet, zda tu postupujeme správně, a pojďme udělat větší reformu. Česká republika má šanci se do těchto diskusí zapojit.

Dá se odhadnout, jak se k tomu bude stavět nová česká vláda Andreje Babiše? Bude chtít tuto příležitost využít?

Jedna věc je, jak vystupují politické strany před volbami, a druhá pak, jak se chovají, pokud jsou součástí vlády. Předpokládám, že tu dojde ke konstruktivnímu postoji vůči EU. Slovo konstruktivní je důležité, protože může zaznít jako poměrně silná kritika vůči některým věcem, které EU provádí. Na nás je, abychom dokázali konstruktivně navrhnout, co si představujeme, aby se změnilo.

V jakých oblastech bychom měli přijít s konstruktivním návrhem?

Nevím, jestli to má pan premiér Babiš a hnutí ANO nějak konkrétně promyšleno, nebo jestli se tím budou zabývat až teď, když vytvoří vládu. Navíc panu Babišovi se nedávno zčásti rozpadl jeho „evropský“ tým, ze kterého odešel europoslanec Pavel Telička. Vidíme proto, že situace tam není úplně jednoduchá. Myslím si tedy spíš, že se to bude teprve formovat a nějakým způsobem profilovat. Na druhou stranu Andrej Babiš je osoba, která dokáže být flexibilní a pragmatická, ostatně i on sám to zdůrazňuje jako svou velkou výhodu.

Chrudimští v Praze. Foto: internet

Domnívám se, že opravdu může dojít k předložení nějakých návrhů, které budou stát na minimálním základu, z něhož se dá vycházet a o němž se dá diskutovat. V tento moment asi nejsem schopný jmenovat konkrétní oblasti, kterých se to bude týkat, ale Andrej Babiš už přednášel návrhy v dobách, kdy byl ministrem financí. Dokázal téma přenést na půdu EU a vytvořit si personální vazby v rámci Rady ministrů financí EU.

Vraťme se k brexitu a k příležitosti, kterou to pro EU a třeba i ČR může přinést. Například druhá nejúspěšnější strana ve volbách a nejsilnější partaj v opozici ODS vyzývá k tomu, abychom využili jednání o brexitu a při otevření základních smluv EU si řekli o výjimky například z eura. Je to smysluplné?

Je otázka, jestli se smlouvy budou nyní vůbec otevírat. Jednou k tomu určitě dojde, ale nikdo v EU po tom netouží, protože víme, jak to bylo s Lisabonskou smlouvou nebo před tím s Ústavou EU. Je to citlivá záležitost, která nemusí dopadnout úplně dobře.

Brexit je samozřejmě příležitost to udělat a dříve nebo později k tomu dojde. Já si ale nejsem jistý, jestli by si Česko mělo vyjednávat nějaké výjimky, protože nevidím žádnou oblast, kde by to pro nás bylo výhodné. Nevylučuji samozřejmě, že až se povedou debaty, tak se něco takového objeví. Spíš si ale myslím, že Česko by se mělo snažit do debat promítnout své cíle, které si stanovilo v Koncepci zahraniční politiky a tak debaty směřovat. Mluvím o tom, že chceme být v jádru EU, a výjimky vlastně EU štěpí. Proto by se k nim mělo přistupovat jen tehdy, pokud jsou nezbytně nutné.

Ve zmiňované studii se věnujete tomu, jakou pozici by mělo Česko zaujmout vůči brexitu. Pracujete v ní hned s několika scénáři. O co se konkrétně jedná a co by to znamenalo v praxi?

Scénáře jsou celkem tři a jedná se o hlavní linie, kam by se Česká republika mohla po brexitu vydat. První scénář počítá s tím, že by se Česko mohlo více integrovat a stát se opravdovou součástí toho, čemu se říká pevné jádro. V praxi by to znamenalo, že by Česko posílilo vazby na staré členské státy, v první řadě na Německo. To je stát, který je v EU lídrem, má k ČR poměrně blízko a zajímá ho mnohem více než jiné velké státy v EU, co se děje ve střední Evropě. Německo je tedy přirozená, ale i racionální volba.

S tím souvisí i diskuse, zda máme vstoupit do eurozóny. Tato diskuse se tu už nějakou dobu vede, ale ne v rámci veřejné debaty. Nemusíme tedy hned přijímat závazek vstupu do eurozóny, ale můžeme vést diskusi o tom, co nám to přináší a jaká rizika, zvláště po brexitu, představuje to, že eurozónu ovlivňovat nemůžeme.

O čem je druhý scénář?

Ten počítá s tím, že bychom se více přiklonili ke spolupráci ve střední Evropě, tedy s ostatními státy V4. Může se stát, že se vývoj v EU bude odlišovat od toho, co si ČR představuje, a navíc v rámci střední Evropy máme celou řadu společných zájmů i vůči tomu, co se děje v EU.

Musíme si ale zároveň položit otázku, jak je to nosné dlouhodobě a ze strategického pohledu, protože státy V4 jsou rozdílné. Česká republika si zatím na rozdíl od Polska nebo Maďarska nezahrává s neliberální demokracií, a je proto spolu se Slovenskem trochu v jiném postavení. Navíc síla těchto čtyř států ovlivňovat zásadněji dění v EU je poměrně omezená. Je to ale možná alternativa.

A co říká poslední scénář?

To je scénář czexitu, tedy vystoupení Česka z EU. Před pár lety nebyl vůbec součástí diskuse o působení Česka v EU, ale dnes se o tom otevřeně hovoří jako o reálné možnosti. Do politické agendy to vnesly některé politické strany. Nejde tedy pouze o čistě hypotetickou záležitost, kterou by bylo velmi nebezpečné nevnímat nebo o ní vůbec nediskutovat. Je důležité si proto říct, jaké výhody nám EU přináší. A také co by přesně nastalo, byť se bavíme pouze teoreticky, pokud by k exitu skutečně došlo a jaké by to mělo na Česko dopady.

Jaké?

Česká republika v žádném případě není Velká Británie, už jen z toho pohledu, kde se geograficky nachází, jaké má ekonomické vazby na EU a na ostatní státy v Evropě. To se musí v případě zvažování czexitu zohlednit. Dopady by byly velmi tvrdé.

Co se stane když Česko odejde z EU ? Foto: internet

Jak moc vám v tento moment přijde tento scénář pravděpodobný? Bojíte se vyhlášení referenda o czexitu?

Já ho i ve své studii označuji za černý scénář, který je ze všech nastíněných možností nejméně pravděpodobný. Jeho pravděpodobnost se ale samozřejmě zvyšuje, pokud tu jsou strany, které vystoupení z EU podporují. Tyto strany jsou navíc relevantní, protože se dostaly do Poslanecké sněmovny. Musíme se proto smířit s tím, že to bude v české politické debatě rezonovat.

Obecně koketovat s referendem o vystoupení z EU je ale velmi nebezpečné, protože to může vést k naprosto zásadním dopadům. Pokud mluvíme o brexitu, tak v souvislosti s tam vypsaným referendem se očekávalo, že to bude záležitost, která pouze umlčí euroskeptické hlasy v Konzervativní strany. Najednou tu ale je vystupující Británie. Nesmíme to tedy v žádném případě podceňovat, na druhé straně tu jsou ostatní politické strany v parlamentu, které by musely s vypsáním referenda o czexitu souhlasit. Něco takového by tedy určitě nebylo jednoduché.

Jak v tomto ohledu může zapůsobit situace Velké Británie?

Myslím si, že EU nechce, aby se to stalo precedentem, tedy aby si další země myslely, že je z EU lehké vystoupit, tedy že stačí předložit seznam požadavků a členské státy, které v tomto primárně rozhodují, vyjdou zemi vstříc. Myslím, že se naopak ukazuje, že stát nebo státy, které by chtěly jít v britských stopách, to budou mít velmi těžké, zejména s přihlédnutím k tomu, že Velká Británie byla dosud v EU považována za jednu z těžkých vah. Vidíme, že to jednoduché rozhodně nemá.

Na druhou stranu je ale potřeba říct, že vystoupení z EU je naprosto legitimní. Existují tu na to nástroje, takže pokud si to Velká Británie odhlasovala a chce touto cestou jít, tak by jí v tom nikdo neměl bránit. Pro ostatní státy by to však měla být ukázka toho, jak to může vypadat a že se jedná o komplikovaný a náročný proces, který nakonec nemusí dopadnout tak, jak si vystupující země na jeho začátku představovala.

Lucie Bednárová, Info.cz

Reklama