Chrudimské noviny Martin Jan Stránský: O té naší prohnilosti

Dnes: 7°C
Zítra: 5°C
Pozítří: 3°C

Martin Jan Stránský: O té naší prohnilosti

Reflex – Nedávno mě pozvali na rozhovor do Reflexu, ve kterém jsem upozornil na neurologické dopady moderních technologií. Při zmínce o naší společnosti jsem ji označil za „prohnilou“. Tento výrok pochopitelně vzbudil mnoho reakcí.

Premiér naší země je bývalým spolupracovníkem StB, tedy orgánu, jehož hlavní činností bylo odhalovat a pronásledovat jakýkoliv odpor vůči totalitě v době totality. Je to, jako kdyby si po druhé světové válce bývalý spolupracovník SS založil stranu, nechal se zvolit do jejího čela a postupně se stal i premiérem.

Zmíněného premiéra obvinila evropská komise EU za to, že dělá politiku, která zajišťuje, aby dotace EU stékaly do jeho kapsy. Je vyšetřován jako podezřelý ze spáchání trestného činu – potvrzeno nejvyšším státním zástupcem ČR. Nadále pokračuje ve funkci. Zřejmě to nevadí dost, jeho strana stále vede v preferencích.

Máme jedinou komunistickou stranu v Evropě, která se neomluvila za svoji minulost, porušování svobody a lidských práv, tedy stále neodmítá násilí a vraždy spáchané na občanech v době totality. Tato strana odsoudila nedávné usnesení Evropského parlamentu o významu evropské paměti pro budoucnost Evropy. Tuto stranu stále volí občané do různých postů navzdory tomu, že v roce 1999 naši poslanci rozhodli, že zločiny komunismu – této strany – nebudou promlčeny. Ke dnešku ale zatím ani jeden komunistický zločinec nebyl potrestán. Zřejmě to nevadí dost.

Současné sídlo vedení KSČM sídlí v našem hlavním městě. Ulice nese název „Politických vězňů“. Je to, jako kdyby hlavní synagoga v Berlíně sídlila v ulici s názvem „Goebbelsova“. Zřejmě to nevadí dost.

Prezident naší země nominoval bývalou ministryni spravedlnosti Helenu Válkovou do pozice ombudsmanky ČR, tedy na post, ze kterého se dohlíží – laicky řečeno – na férovost pro všechny občany a jejich kauzy. Pí Válková nominaci odmítla s odůvodněním, že kdysi byla členkou KSČ. „Musíme dopřát sluchu i těm, kteří si myslí, že by to měl dělat někdo morálně bezúhonnější,“ tvrdila sama. Jedná se o ukázkový případ amorálního pragmatismu, při kterém se člověk s takovou minulostí může klidně stát ministryní spravedlnosti a pak být nominován prezidentem samotným na ombudsmanku. Nejdřív minulost KSČ „nevadila“ a najednou „vadí“.

Někteří tvrdí, že to, že lidé mají možnost volit KSČM, je právě důkazem, že jsme demokratická země. Mají pravdu. Stejně tak ale platí, že existence KSČM je důkazem morální prohnilosti. Je to, jako kdyby v německém parlamentu stále figurovala Hitlerova strana NSDAP. Zřejmě nám to nevadí dost.

Mnozí ukazují na jiné demokratické státy, že i v nich je řada problémů a „nepořádků“. Například na to, že v Izraeli tolerují premiéra, který jako u nás čelí trestnímu stíhání; že pokrytectví americké hyperkorektnosti ničí nejen Ameriku, ale celý svět atd. Mají pravdu.

Každá země má své nedostatky. My je máme také. Aby se řešily, je třeba říci nahlas, jaké jsou. Pojmenovat je, zeptat se, jestli je to takhle skutečně v pořádku, anebo jestli jsme s to, s tím něco udělat a určit meze. Jen tak přestaneme žít v této naší schizofrenii, která je tím hlavním důvodem, proč je naše společnost stále v napětí.

Každá společnost funguje jako živý organizmus, stejně jako každý člověk, který má svůj přirozený a proměnlivý zdravotní stav. Naše hlavní nedostatky pramení právě ze schizofrenie současného stavu, tedy z našeho společenského rozdělení. Hlavní příčiny tohoto rozdělení a rozdělování jsou dvě: stále „funkční“ komunistická strana, která reprezentuje nevyřezaný vřed v našem těle, a prezident i další politici, kteří nás rozdělují urážkami jednotlivců a částí společnosti.

Nadávání na ty, kteří z lásky ke své (naší) zemi upozorňují na její nedostatky a nezakrývají je alibismem a výmluvami na současný stav a jeho příčiny, prohnilost jen posiluje. Hrubost, útočnost a naprostá absence schopnosti rozumně diskutovat v komentářích k této problematice přesně dokazuje, v jakém stavu se naše republika dnes nachází.

Martin Jan Stránský, Reflex

Reklama