Chrudimské noviny Pečinka: Babišův polibek smrti

Dnes: 2°C
Zítra: 4°C
Pozítří: 3°C

Pečinka: Babišův polibek smrti

Zdroj.cz - Suverén české politické scény, Andrej Babiš a jeho hnutí ANO, získali v senátních volbách jediný ze sedmadvaceti senátorských mandátů. Samo o sobě by to, kromě symbolické potupy, nemuselo pro Babiše nic velkého znamenat. Podstatnější jsou spodní trendy, z nichž vyrostlo nevítězství v komunálních volbách a otevřená porážka v senátkách.

Obojí volby naznačily, že hnutí ANO ztrácí koaliční potenciál. To se projevuje jednak ve vytváření radničních koalic a současně během druhého kola senátních voleb, kdy kandidáty ANO většinou nepodpořili voliči ostatních stran.

Když už nejsou babišovci schopni zvítězit ani v superlevicovém senátním obvodu na Břeclavsku, musí jejich předsedovi zablikat výstražná kontrolka. Čím je to způsobeno, že je „nikdo nemá rád"?

Mnoha politikům a politickým stranám dochází, že partnerské objetí s Andrejem Babišem je smrtelné. Americký spisovatel Mario Puzo by to označil slovy polibek smrti. Spojenectví s Andrejem Babišem je obecně rizikové ze dvou důvodů.

 

V první rovině to pocítily vládní strany ČSSD a KSČM. Na pozadí autoritářského způsobu řízení vlády Babiš automaticky strhává pozornost na svou stranu a vysává jejich hlasy. Když pak dojde na volební rozhodování, řídí se levicový volič podle osvědčeného hesla: nač volit kopie, když můžu hlasovat pro originál. Tímto způsobem Babiš stáhl na svou stranu většinu voličské klientele levice.

Druhým momentem je, že spolupráce s Babišem se pro většinu politických stran i osobností veřejného života stává stále větším reputačním problémem. Za hnutím ANO sice stojí třetina národa, ale zbylé dvě třetiny nechtějí mít s Babišem nic společného.

Předseda ANO tak zůstává uvězněn v „cele předběžného zadržení" svých třiceti procent. Sám Babiš si to začíná silně uvědomovat. Odrazem této reflexe je jeho sobotní rozhovor pro Právo, kde velebí piráty a Čižinského hnutí Praha sobě. To je náznak možné budoucí reorientace jeho hnutí. Otázka je, jestli mu to někdo uvěří.

Jestli po letech nějaká strana získává koaliční potenciál, pak je to ODS. Tato partaj přežila jen díky tomu, že měla docela pevné okresní struktury, které ji podržely v kritickém roce 2014. Kdyby v komunálních volbách před čtyřmi lety vyklidila pozice i na okresní a místní úrovni, dnes by už možná neexistovala.
 
Komunální a současně senátní volby ukázaly, že tato podpora na místní úrovni je však nestejně rozdělená. Jsou okresní města (Hodonín), kde se ODS opakovaně nedostala do zastupitelstva, což sráží pozice občanských demokratů v celém regionu. Existují totiž relativně silná města, kde je ODS na úrovni sociální demokracie. S takovými výkyvy nemůže pomýšlet na vítězství na celostátní úrovni. 

Fialovo vedení by se mělo přestat tvářit jako nezúčastněný pozorovatel a vstoupit do řady lokálních dějů. Ostatně nezkorumpovanější organizaci celé ODS, na Praze 10, musela výkonná rada před lety zrušit a poté složitě obnovovat, aby dnes mohla v komunálkách s jinými lidmi získat 16 procent.

ODS se těmito volbami skutečně dostala na dráhu vzestupu. Co jí tam především katapultovalo? Jednak opoziční étos a současně si vybrala bonus za to, že před dvěma lety nevytvořila vládu s Andrejem Babišem. Dotknout se dnes na celostátní úrovni hnutí ANO, to znamená krátkodobou výhodu, ale střednědobou porážku.

ODS je dnes někde na půli cesty. Na vrchol se může dostat, až přinese sjednocující celostátní příběh, který bude alternativou k tomu Babišovu, a zároveň aktivizuje nebabišovský svět. To zatím chybí.

To sociální demokracie v těchto volbách objevila podruhé své dno. 130letá strana dnes reálně stojí před hlubokými změnami. Jedna směrovka na pomyslné křižovatce ukazuje vstříc rozdělení na tradiční sociální demokraty a levicové liberály. Druhá směrovka nese název sjednocení různých proudů, ale se zcela jinými tvářemi, jak to udělalo KDU-ČSL v roce 2011.

Dalším poražených z těchto voleb je pro změnu 97letá strana (KSČM), kterou jeden levicový politolog nazval Kapitalistickou stranou Čech a Moravy (KSČM). Je evidentní, že tato kdysi radikálně revoluční strana píše poslední kapitoly svého příběhu a epilog nese název: začali jsme jako strana protestu a končíme jako poskoci jednoho miliardáře.

Na rozdíl od ČSSD zřejmě KSČM skončí s voličskou generací, které v období politické normalizace (1969-89) tato strana přinesla relativní materiální zabezpečení a výhody.

A ještě jeden moment z nedávných voleb. Množství nových stran, straniček, hnutí a polohnutí, které se objevily na lokální i krajské úrovni, jednoznačně vypovídá o tom, že český stranický systém je v krizi a své dno si ještě nenašel.
 
                                                                                           Bohumil Pečinka
 
 

Reklama