Chrudimské noviny Prezidentův strach

Dnes: 12°C
Zítra: 15°C
Pozítří: 10°C

Prezidentův strach

Datovazurnalistika.cz - Miloš Zeman se novinářů bál vždycky. Samozřejmě jen těch kritických, kteří uvažují v souvislostech, mají dobrou paměť nebo umí dobře hledat v archívech. Hned ve svém inauguračním projevu jim pro jistotu vymezil prostor na „ostrově negativní deviace“.

Toto prohlášení ukázalo, že Zemanův strach ze sdělovacích prostředků přetrval i léta jeho odpočinku na Vysočině. Když se dnes rozhlédneme, se kterými médii Zeman nekomunikuje a kterým je naopak plně k dispozici, může nás to naplnit optimismem, že přes všechny malé i velké přešlapy většina z nich stále ještě plní svou funkci, prezident se jejich podstatné části bojí a ze všeho nejmíň se mu hodí setkat se s novináři, kteří mu jen nepochlebují.

Jakými komunikačními kanály je nucen promlouvat k občanům bez obav z konfrontace? U diváků televize Nova zájem o Zemana klesá, zbývají tedy servilní moderátoři televize Prima a rádia Frekvence 1. Příležitostně je pro Zemana použitelný také bulvární deník Blesk, Právo a po delší době vzal na milost Český rozhlas – a tím jsme seznam vyčerpali. S Českou televizí Zeman nemluví, ačkoli víme, že to není dobrá strategie a že na sklonku roku vedla až k tomu, že se k divákům nedostaly přesné informace, kde budou moci sledovat Zemanův vánoční projev. S celorepublikovými deníky prezident nemluví rovněž a místo toho nepokrytě sází na tzv. alternativní zpravodajské weby, s nimiž se v době jeho působení v úřadu roztrhl pytel.

Klausův Bartoš, Zemanův Cvalín

Typickou ukázkou je Aeronet, jemuž byla opakovaně prokázána proruská propagandistická orientace, úmyslné šíření lživých, manipulativních nebo neověřitelných zpráv. Jedním z redaktorů je Petr Cvalín, „člen okresního výboru a mediální komise KSČM v Domažlicích, bydlištěm ve Staňkově. Člen stranické delegace, která byla na oficiální návštěvě Čínské lidové republiky na pozvání Mezinárodního oddělení Komunistické strany Číny. Student politické univerzity Jana Švermy v Praze“.

Petr Cvalín, redaktor proruského propagandistického Aeronetu u prezidenta Zemana. Foto: Facebook

Právě na vydržování tohoto „novináře“, jenž tapetuje veřejný prostor pochvalnými texty o Zemanovi (například že nám jej obyčejní Němci závidí), pozvánkami na Hrad a cestami do Číny je vidět Zemanovo zoufalství. Cvalín samozřejmě žádný novinář není, je to politik, který se nezdráhá spojit s kýmkoli, včetně Adama B. Bartoše.

Předseda extremistické strany Národní demokracie Adam B. Bartoš, jehož v době, kdy zveřejňoval seznamy českých Židů, tehdejší prezident Klaus označil za génia a několikrát ho pozval na Hrad (a pozval ho tam později i Miloš Zeman), nedávno uspořádal mj. demonstraci na podporu prezidenta. Bartoš je známý otevřeným rasismem, nenávistnými výroky, výhrůžkami smrtí mnoha skupinám lidí, nejnověji tzv. vlastizrádcům, a distancují se od něj už i leckteří veřejně činní extremisté a populističtí politici. Ne tak Petr Cvalín, jenž se opakovaně ocitl na pódiu právě s Bartošem nebo například s neonacistickým hudebníkem Tomášem (Hnídkem) Ortelem či dalším otevřeným rasistou Miroslavem Sládkem, dříve předsedou republikánské strany.

Společně vyjadřují odpor vůči „vlastizrádným politikům, médiím a neziskovkám“, požadují demisi vlády, předčasné volby a „svrchovaný český stát“.

Miloš Zeman. Foto: Facebook

Hnůj a póvl

Zmíněný Zemanův strach z poctivé nezávislé žurnalistiky a kritického myšlení je z jeho pohledu pochopitelný. O nepříjemných dotazech ví své minimálně z dob opoziční smlouvy. Jak by novináře, které celé roky nazývá hnojem a póvlem, mohl milovat, když referovali o jeho cestě do německého Bambergu a snaze vykšeftovat stovky milionů plus kompromitující materiály na své politické rivaly? Nemůže je mít rád například ani za to, že popsali, jak mezi jeho poradci vznikl materiál Olovo, který měl zdiskreditovat tehdejší ministryni školství Petru Buzkovou.

Nyní se Zemanovi nehodí odpovídat na otázky týkající se jeho kancléře Mynáře, který nezískal bezpečnostní prověrku (a Zeman sice slíbil, že v takovém případě Mynář na svém postu nezůstane, svůj slib ale nedodržel) nebo jeho souznění s nedemokratickými režimy, jejich představiteli a obdivovateli. Nehodí se mu samozřejmě ani být konfrontován s tím, že Lukoil platil jeho volební kampaň (Zeman ani ruská firma to nikdy nevyvrátili) nebo jestli letošní navýšení rozpočtu pro svou kancelář souvisí s nakupováním vlivu a zneužíváním veřejných zdrojů, tak jako tomu bylo třeba v listopadu 2015 se zájezdem občanů Osvětiman do Prahy.

Kdo koho potřebuje?

A do třetice: Jak jde Zemanův údajný boj s kmotry přislíbený v inauguračním projevu dohromady s tím, že jeho poradce Martin Nejedlý spoluvlastní firmu Lukoil Aviation Czech, do loňského června byl jejím jednatelem a stále se nachází v obrovském střetu zájmů? Jak informoval týdeník Respekt, Nejedlého firma loni prohrála soudní bitvu se státem o zaplacení téměř třicetimilionového dluhu vůči Správě státních hmotných rezerv (SSHR) a nečekaně skončila v likvidaci. Týdeník Dotyk zjistil, že likvidátor pohledávku neuznává, přestože o ní letos v červnu rozhodl soud. Předseda SSHR Pavel Švagr (kterého jmenuje a odvolává vláda na návrh ministra průmyslu a obchodu v dohodě s ministrem financí) týdeníku sdělil, že o vymáhání dluhu požádá Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, nad nímž má dohled Babišovo ministerstvo financí. Je tohle jeden z důvodů, proč Zeman v posledních měsících Babiše podporuje a chválí? Rýsuje se možnost, že by Nejedlého dluh nakonec vymáhán nebyl?

Potřeboval Babiš Zemana (Nejedlého), aby na podzim 2013 vešel v platnost zákon*, podle nějž měli všichni dodavatelé benzínu a nafty platit kauci 20 milionů Kč, což bylo pro menší firmy likvidační a Babišovu Agrofertu se tím otevírala cesta k ovládnutí malých pump? Nejedlý na novele zákona nijak nelpěl, protože jeho podnikání malí distributoři pohonných hmot nevadí, ale Dotyk upozornil na kuloárové informace, podle nichž Nejedlý u Zemana intervenoval, aby novelu podepsal. Měl to být vstřícný krok nejen směrem k Babišovi, ale i ke státnímu Čepru. Podobně nepříjemných otázek se nabízí velké množství.

Mar-ke-ting

Tak jako pro Babiše, i pro Zemana je politika marketing: říkat se může cokoli, hlavně když na to publikum slyší. Třeba uprchlíci; přiživování strachu ve společnosti Zemanovi vychází dokonale. Stejně tak je mnohem snazší veřejnost přesvědčit třeba o tom, že stát přichází o nekřesťanské peníze kvůli nevládnímu neziskovému sektoru, zatímco například o dosud nesplaceném dluhu ve výši téměř 30 milionů Kč firmy jeho poradce se taktně pomlčí. Samozřejmě, že mediálně gramotné publikum schopné ověřovat si informace je to poslední, co prezident potřebuje.

Už víme, že na svých cestách po republice, které mnozí chápou jako jeho volební kampaň před dalším funkčním obdobím, je Zeman ochoten říct cokoli, co u voličů zabere. Snaží se vzbudit dojem, že odvážně pojmenovává věci pravými jmény. Věcnou kritiku důsledně označuje za hysterii tzv. pražské kavárny, ačkoli nejde o nic jiného než o konstrukt, o nálepku, kterou Zeman přilípne na čelo komukoli, kdo se mu nehodí, a tímto způsobem prokličkovává mezi svými kritiky a „nevhodnými“ dotazy. A mezitím se dějí věci.

Kateřina Mahdalová, Datovazurnalistika.cz

 

Reklama