Chrudim - Vládnoucí radniční koalice se ráda a často chlubí svou otevřeností a poskytováním informací každému, kdo si o ně řekne. Své o tom vědí třeba místní Svobodní, kteří svádějí prozatím neúspěšnou bitvu o zveřejňování podkladů k zasedání městského zastupitelstva, nebo redakce Chrudimských novin, jíž město tvrdošíjně odmítá sdělit výši platu městské úřednice Šárky Trunečkové. Cenzury radničních tiskovin si teď všimli i jiní.

První, kdo na podivné praktiky politiků na radnici upozornil, byl městský zastupitel František Pilný (ANO 2011). Tomu se nelíbilo, že na fotografiích vystavených na městském webu, které zachycovaly vzpomínkový akt u busty prezidenta Masaryka, byli vyfoceni jen místní vládnoucí špičky a ne všichni, kdo se aktu zúčastnili. Pilný tak upozornil na skutečnost, že přestože jde o web města, slouží spíše k sebepropagaci a permanentní předvolební kampani především starosty Petra Řezníčka (SNK-ED), a to vše za peníze daňových poplatníků.

Stahují se v Chrudimi nad svobodou slova a demokracií mračna?  Foto: Chrudimské noviny

Prapodivného složení informací v oficiálním tiskovém výstupu radnice, kterým je Chrudimských zpravodaj, si teď všimla i skupina lidí, která provozuje internetové stránky bezkorupce.cz. A veselé čtení to není. Investigativní novináři totiž sledovali, jaký je podíl odlišných názorů, než jsou ty, které vedení města zastává, právě ve zmiňované tiskovině. Jde tedy o názorovou pluralitu a též konstruktivní kritiku. Celkem se v Chrudimském zpravodaji nenachází ani jeden názor, který by třeba k problematice Zdravého města nebo k akcím pořádaných radnicí, byl v opozici a kritizoval je. Cenzura, jíž redakce provozuje, je natolik velká, že jiné názory nemají šanci. Chrudim se tak umístila až na 51. místě, přičemž místo první získaly Kostomlaty nad Labem.

Obecně známou věcí je, že vedení města má problém s jakoukoliv kritikou. Pravidelně proto podává na redakci Chrudimských novin trestní oznámení nejen starosta Řezníček, ale prostřednictvím jiných osob (Petr Locker) i neuvolněný místostarosta Roman Málek (Koalice pro Chrudim), který se jinak rád a často chlubí svou novinářskou erudicí a zkušenostmi. Čtvrt století po Sametové revoluci se tak navracejí praktiky, které za minulého režimu vedly k útisku stovek svobodných lidí a novinářů především, kdy jediný správný názor byl ten, jenž zastávala vládnoucí třída a za odlišné postoje se posílali občané tehdejšího Československa do kriminálů a vyhazovali z práce.