Nové schody pod Myší dírou prý ukazují na hlubší problémy
Chrudim – Nové schody pod Myší dírou nedají obyvatelům města spát. Většina z nich se však s novou podobou stezky spojující „Tmavou fortnu“ s Koželužskou ulicí smířila. Své výtky k podobě schodiště ten formuloval i architekt Vlasta Koupal.
Vlasta Koupal, jak už je jeho zvykem, bere celou kauzu poměrně ze široka a věnuje se tak neutěšené situaci v celém historickém centru města. Z jeho textu lze vybrat nejzajímavější pasáže, jež si berou na mušku především neschopné vedení města. Ryba totiž vždy smrdí od hlavy.
„Vzhledem k tomu, že se jedná o velmi důležitý prostor města, měl by být doprovázen zodpovědným přístupem – tedy odpovídajícím zadáním a jasně specifikovanými podmínkami. Bude se tedy řešit v souvislostech celého svahu od Širokých schodů po Širokou ulici, v souvislostech urbanistických, historických i přírodních. Prostor bude vyřešen do všech detailů od průchodnosti, cest, vybavení, po inženýrskou infrastrukturu, po dodnes bezprizorní místa, po maximální rozvoj příležitostí lepšího života těchto zapomenutých a ztracených míst bez duše, života a myšlenek. Jedním z cílů bude, aby město a lidé objevili a mohli vést diskuzi o významu těchto míst a upravovat je k lepšímu a to nejen v souvislostech města a jeho historie, ale dokázali je využívat k všednímu, každodennímu či společenskému životu a odpočinku,“ připomíná architekt haprující veřejnou diskusi o budoucí podobě města. Jednou ročně konané Desatero problémů města situaci jen těžko zachrání. Jednak se koná v době, kdy většina pracujících vydělává na chléb svůj vezdejší a často bývá toto diskusní odpoledne označováno jako zmanipulovaná městská šaráda, kde úředníci občany směřují k předem přijatým závěrům.
„Tahle realizace pro mě vůbec není o nějakých padesáti šesti žulových schodech, ani všech jiných nesourodých materiálech použitých kolem, ani o a pár stožárech osvětlení a několika stromečcích podporujících tuhle srandu a srandovní uvažování. Dům si taky jen málokdo bude stavět od schodiště, které může být přežité, i když se může tvářit nově. Navíc pokud budu řešit domeček, mám široký výběr jak schodiště řešit či dokonce neřešit. Pro mě je to pochybné investování do lepší budoucnosti a podoby města,“ nešetří kritikou Koupal.
„Město asi nestojí o nadčasové, či lepší intervence do zlepšení svého veřejného prostoru, a to ani v historickém centru. Opravdu nejde věcem věnovat odpovídající pozornost, dělat je lépe a v potřebných souvislostech? A to už si netroufám zatěžovat něčím, jako je třeba provázanost místa, funkční architektury a umění ve veřejném prostoru,“ uvádí ve svém textu Vlasta Koupal.
„Nechci Chrudim srovnávat s Litomyšlí. Ta sice umí prezentovat architekturu téměř jako v galerii, jenže ve stínu glorifikace a aureoly této východočeská meky architektury se skrývají úplně běžné dopravní, architektonické a jiné stavební problémy. Jenže na rozdíl od Litomyšle Chrudim vůbec neví, kam jde, nebo má jít. Stačí se podívat na zmíněné veřejné prostory města – jedno velké zoufalství tonoucí v moři úžasného potenciálu,“ zoufá nad stavem veřejného prostoru architekt Koupal. Právě absence koncepce a tápání „ve tmách“ charakterizuje vedení města nejlépe. Naposledy se projevila třeba při zadávání projektu sportovní haly, kde zadavatel – tedy Město Chrudim – zcela zapomněl na tréningové prostory místních stolních tenistů a horko těžko musel dokumentaci nechat dopracovat.
„Chtělo by to lék na zkostnatělost a na rostoucí osifikaci radnice. Některá města trpí neexistující kontinuitou záměrům, když se politici střídají po čtyřletkách jak na běžícím pásu. Chrudim trpí naopak dlouholetým politickým angažmá a vládou stejných lidí. Já přes svou profesi to mohu sledovat právě na těchto příkladech měnícího se města k horšímu,“ uzavírá Vlasta Koupal komentářem k „dinosaurům“ ve vedení města, kteří se jen těžko vyrovnávají s odlišnými názory a to dokonce až k snahám o umlčení názorové opozice z řad veřejnosti i médií.
Reklama
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.