Chrudim - Při rekonstrukci Muzea loutkářských kultur byla objevena pracovníky stavební firmy zakrytá středověká jímka. Zvláštností je, že se nenachází za domem, ale přímo v jeho nejspodnější části.

Středověké a raně novověké jímky jsou pro archeology cenným zdrojem informací o životě v dané době. Co se zdá nám v dnešní době možná nechutné - přehrabávání odpadků - pro zkušené znalce života před staletími je neocenitelným pomocníkem.

V těchto odpadních dírách se často nacházejí zbytky keramiky, skla ale i šperky, mince a části oděvu. Jednoduše to, co spadlo z ruky člověku, který se před stovkami let zbavoval domovního odpadu. Díky Bohu, netříděného.

Odborné posouzení jímky poskytl Jan Musil, archeolog Regionálního muzea v Chrudimi, který se nebojácně odvážil až na samotné dno této bezmála10 metrů hluboké jámy.

Přes devět metrů hluboká jímka

Slovo má archeolog Musil: „Pod podlahou v domě č.p. 74 byla při rekonstrukci Muzea loutkářských kultur odhalena středověká a raně novověká jímka s rozměry asi 100 na 150 centimetrů. Tvoří ji šachta o hloubce 9,07 metru. Je jí vlastní kruhový půdorys, který se při bázi mění téměř v pravoúhlý.

Dno jímky je pak zatesáno do skalního podloží. Na dně si odvážný archeolog může zbytků původní výdřevy. Podle všech indicií musela být v minulosti čištěna, protože je opatřena manipulačním žebříkem, který pochází nejspíše z padesátých let minulého století.

Ve sbírkách Regionálního muzea v Chrudimi se nalézá soubor archeologických nálezů získaných při rekonstrukčních pracích v roce 1955 v „holírně pana Capouška“. Údaje o nálezu pokračují odkazem „v hloubce 6 metrů“. S největší pravděpodobností se tedy jedná o nálezy pocházející z této jímky.

Nejbližší analogií jsou odpadní jímky odkryté při stavbě OBC Balustráda v Hradební ulici a při stavbě Státního okresního archivu v Chrudimi.

Rozdíl je ale v tom, že všechny doposud dokumentované chrudimské jímky se nalézaly na dvorku za domem. Mydlářovský dům, zabírající téměř celou parcelu pak musel být vybaven jímkou situovanou v interiéru stavby. S podobným řešením se setkáváme například v Domě pasíře Prokopa v Táboře,“ shrnul své stanovisko Musil.