Chrudim - Senior centrum v areálu bývalého pivovaru provázejí od počátku stavby vleklé problémy a v poslední době i personální přesuny lidí působících ve správní radě tohoto projektu.

Chrudim přitom potřebuje domov důchodců. Léta už se ho snaží postavit, nebo alespoň podpořit zařízení, které by navázalo na jinak takřka bezchybnou sociální péči v místě. Tento fakt je zřejmý každému, kdo jen trošku přičichl k sociálním službám poskytovaným ve městě, nebo se snažil o umístění seniora do domova s pečovatelskou službou.

Chybí totiž návaznost. Klienti, kteří už nesplňují podmínky pro umístění do „pečováku“ a nepatří ani do hospice - například lidé s Alzheimerovou chorobou v jednom z konečných stádií, jsou tak odkázáni výhradně na pomoc svých blízkých, což je pro ně značně obtížné, jsou-li vázáni na zaměstnaní a vlastní rodinný život.

Problém Sociálního a lůžkového centra pro seniory spočívá podle bývalého ředitele Centra sociálních služeb a pomoci v Chrudimi Jana Slezáka především v tom, že jde o objekt, jehož kapacita je silně naddimenzována. „Jestliže se podíváme do střednědobého plánu Pardubického kraje, který popisuje poskytování dotací těmto zařízením, snadno zjistíme, že se dotace omezily na zařízení sotva s třetinovým počtem klientů, než jaký má mít chrudimské Senior centrum,“ dokládá Slezák.

„Prostory, v nichž se dnes klienti nacházejí, rovněž nesplňují kritéria, která by mělo takové zařízení mít jako standard. Například únikové schodiště se absolutně nehodí pro přesouvání ležících pacientů v případě, že by třeba vypukl požár,“ dodává rozhořčeně bývalý ředitel Centra sociálních služeb a pomoci.

Jak už jsme dříve psali, dnes jsou senioři umístěni v podkroví fit centra, kde je jedinou jejich zábavou pozorování letících oblak. Klasická okna zde nenajdeme a o nějakých upravených sociálních zařízeních pro nepohyblivé, jichž má být vzhledem k charakteru zařízení většina, si lze nechat jen zdát. Ležící pacienti však stále zůstávají lidmi a jistě by uvítali zahradu plnou zeleně nebo okna do přírody.

„Kuriózní situace nastala při rozjíždění Senior centra. Jako ředitel jsem se dozvěděl, že ve správních orgánech projektu podnikatele Milana Jirušky zasedají dvě dámy, které byly činné i v městském Centru sociálních služeb a pomoci, a to Ivana Bohatá (ta byla dokonce předsedkyně dozorčí rady) a Ivana Čechová. Že byla v té době Bohatá a stále ještě je v chrudimském zastupitelstvu, kde spolu členkou správní rady a zastupitelkou města Věrou Ždímalovou (obě SNK-ED) rozhodovala o záležitostech kolem budovaného soukromého projektu pana Jirušky, jim zřejmě moc starostí nedělalo,“ pokračuje Slezák.

Podle výpisu z obchodního rejstříku, v organizaci Lůžkové a sociální centrum o.p.s. zůstává nadále v dozorčí radě Ivana Bohatá (matka Mgr. Zelenkové, vedoucí sociálního odboru MěÚ Chrudim) a ve správní radě Věra Ždímalová.

Obě dámy jsme oslovili s dotazem, zda nepovažují své působení ve správních orgánech za střet zájmů. Obě střet zájmů vyloučily.

Zeptali jsme se tedy právníka, jak popasovat se zákonem zmíněné jednání: „V zákoně není pro zastupitele přímo zákaz podnikat. Je v něm však vymezeno, kdy dochází ke střetu zájmů a že by veřejný funkcionář neměl upřednostňovat svůj osobní zájem. Dále je stanoveno, že by vždy měl předem oznámit svůj poměr k projednávané věci.“

Zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů hovoří jasně - Zastupitel obce (města) je veřejným funkcionářem ve smyslu § 2 zákona o střetu zájmů a je zřejmé, že pokud bude hlasovat ve prospěch o.p.s., kde vykonává významnou funkci, dochází ke střetu zájmů podle § 3 citovaného zákona. Přesně znění zákona zde .

Slova Jana Slezáka potvrzuje ředitel odboru rodiny a práv dítěte na Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR Miloslav Macela: „V současnosti se od podpory takto velkých sociálních zařízení upouští. Tento trend vidíme v celé Evropě. V 90. letech jsme při návštěvách Holandska viděli velká, byť na naše poměry velmi komfortně vybavená, zařízení. Dnes Holanďané upřednostňují spíše zařízení malá, čítající několik málo seniorů. U nás jsme v tomto trendu ve skluzu. Zvláště pro klienty trpící Alzheimerovou chorobou je důležitý individuální přístup, zachovávání denních rituálů – jakoukoliv změnu prožívají tito lidé velmi těžce. Navíc si opravdu nedokážu představit, jak by se 120 lůžek podařilo naplnit jen lidmi z Chrudimě,“ kroutí hlavou vysoký ministerský úředník.

Jeho slova o neprofesionalitě Jiruškova týmu potvrzuje i Slezák: „Vím o několika lidech ze Senior centra, kteří objížděli podobná zařízení v širokém okolí a vyptávali se tam na naprosté triviality.“

Vzhledem k tomu, že se kolem Senior centra vyskytuje řada pochybností, které Milan Jiruška nedokázal zatím vysvětlit, podal místostarosta Roman Málek (Koalice pro Chrudim) podnět Stavebnímu úřadu v Chrudimi, aby zkontroloval Senior centrum včetně provizorních prostor v blízkosti známé diskotéky Inferno, kde jsou klienti Senior centra prozatímně umístěni.

Úřad byl ve svém zjištění nekompromisní. Mimo jiné zjistil, že jsou závadami na stavbě bezprostředně ohroženy životy a zdraví osob, neboť stavba není užívána k účelu, pro který je určena. Nařídil proto Jiruškovi, že musí všichni klienti do 31. května prozatímní prostory opustit. Kam je ale podnikatel umístí, zůstává zatím nejasné. Město mu však přislíbilo pomoc.

Chrudim tedy Dům seniorů nemá a dnes to navíc vypadá, že ještě dlouho mít nebude. Jak probíhá rekonstrukce pivovaru, na kterou Milan Jiruška čerpá dotace, se lze snadno přesvědčit buď na fotografiích Chrudimských novin nebo přímo na místě. Návštěvu této stavby opravdu doporučujeme. Uvidíte znuděné stavaře a dělníky, a kostku připomínající "králíkárnu", prý budoucí šťastný domov pro ty, jejichž poslední chvíle na tomto světě by pro nás měly být zásadní a podstatné.

Jaký smysl měla podpora této akce, kterou od počátku provází řada pochybností, nebo proč je pro některé regionální politiky zcela morální a etický evidentní střet jejich zájmů, a nakolik byla radnice motivována trochu zoufalou snahou po Domově seniorů, se, doufejme, dozvíme už brzy.