Chrudimské noviny Unikátní umělecký počin nebo svévole ve veřejném prostoru? Názory na akci "Áček" v Chrudimi se různí

Dnes: 12°C
Zítra: 13°C
Pozítří: 12°C

Unikátní umělecký počin nebo svévole ve veřejném prostoru? Názory na akci "Áček" v Chrudimi se různí

Chrudim - Tu roztomilé horské kozy poskakující po zdi nedaleko hotelu Alfa, jinde se na odpočívadle hradeb v Lázeňské ulici rozprostře perský koberec. Lidé se zastavují a s úsměvem odcházejí. Zůstává však otázka - kdo je autorem těchto unikátních a bezpochyby uměleckých děl? Hodí se vůbec do veřejného prostoru?

Úřednický šiml, záleží však na pohlaví takového byrokrata, by jistě poznamenal, že je třeba podobné akce regulovat vyhláškou, nařízením, předpisy, zákazy, příkazy. Vykřičník. A ejhle, ono se to opravdu stalo. Stále ještě mluvčí vedení města Sylva Drašnarová reagovala na dotaz Českého rozhlasu následovně: „Malby jsou samozřejmě nelegální. Není možné připustit, aby na objektech, chodnících nebo jinde lidé vytvářeli různá dílka, ale v některých případech je asi možné přimhouřit oko,“ připouští Drašnarová. Kdo tedy určí, v kterých případech je třeba dílo odstranit a kdy naopak ponechat? Pravděpodobně nějaká komise.

Ten, kdo se umí dívat, objevil v posledních měsících v Chrudimi krásné malby.  Foto: Chrudimské noviny

Autory zmiňovaných horských laní, koberce, letících hus v Uhersku, pestrého šátku, záclony na oprýskané omítce domu ve Filištínské ulici, je dvojice umělců, která si říká „Áčka“. Artur Magrot a Alessandra Svatek jsou ukázkovým spojením česko-italského šarmu, vtipu a neuvěřitelné kreativity. Akce ve Zdravém městě Chrudimi má navíc příhodný název - Cleaning, tedy úklid, očista...

Svou spanilou jízdu zahájili maličkými dílky, kdy třeba blesku na skřínkách s elektrickými jističi přibyl mráček a hydrantům narostly oči. Nevěnují se ale jen miniaturním a doslova komorním kouskům. Jejich opus magnum je totiž úprava Egon Schiele Art Centra v Českém Krumlově, kde se po renesančních sgrafitech rozeběhla metrová zvířata a lidské postavy vytvořené z těsta, které vzniklo prostým rozmočením reklamních letáků.

Práce Alessandry a Artura v Českém Krumlově - "památkovém srdci Čech". Foto: Chrudimské noviny

Celé jejich „vandalství“, o němž snad někteří začnou uvažovat, jakmile se začne hovořit o performancích na veřejném majetku, majetku, jenž patří vlastně každému obyvateli města stejnou měrou, totiž spočívá v naprosté absenci jakékoliv invaze. Laně na chrudimské zdi vznikly za pomocí Sava, které přes šablonu odstranilo špínu a dalo tak vyniknout původním barvám. Podobnou technikou vznikl i koberec na odpočívadle v Lázeňské ulici. Snad jen „záclona“ byla poněkud „násilnější“, když duo výtvarníků vyškrábalo její vzor do opadávající omítky. A právě zde se realizovali na soukromém majetku. Sám majitel však o akci věděl a byl návrhem nadšen.

Detail záclony ve Filištínské ulici.  Foto: Chrudimské noviny

Přestože i první místostarosta Miroslav Tejkl (ČSSD) nejprve váhal, co si o celé akci myslet, nakonec připustil, že se mu to vlastně líbí, přestože původně hovořil o svévoli. Podle všeho tak ne všichni, kdo jsou přisáti k cecíku obecního rozpočtu a placeni z daní svých oveček, postrádají smysl pro humor a špetku vkus.

Dejme ale slovo odborníkům. Renomovaný historik umění, má na práce česko-italské dvojice, která se navíc pod svá díla vždy podepisuje, naprosto jasný názor. „Přestože už pracovali i se sprejem, je pro Áčka typický spíš šetrný způsob vyjadřovaní, stejně jako vlastní originální techniky. Už mají za sebou například velkoformátové kolážové obrazy z diskontních letáků nebo práce foukané přes šablonu přírodními pigmenty, jako jsou třeba kakao, uhelný mour nebo směsi různých koření. A právě na tuto experimentální linii navázali Artur a Alex při svých intervencích v Chrudimi. Série jejich realizací v ulicích města dostala souhrnný název Cleaning, tedy Úklid a tomu také odpovídají jejich vynalézavé techniky, z nichž některé tady použili vůbec poprvé. Kromě proškrabávání staré omítky, ke kterému je inspirovala ještě krumlovská sgrafita, vytvářeli v Chrudimi obrazy na nečekaných místech například čištěním dlažby přes šablonu pomocí SAVA nebo prostě odstraňováním letitých nánosů špíny na zdech drátěnkou,“ říká kunsthistorik Radek Wohlmuth.

Umělecký historik Radek Wohlmuth, Alessandra Svatek a Artur Magrot.  Foto: Chrudimské noviny

„Chrudimský projekt Áček je významný nejen svým rozsahem a zacílením, ale především konceptem. Nejde jen o to, že může i lidem, kteří do galerií nechodí spontánně dokázat, že výtvarné umění může vzniknout prakticky kdekoli, z čehokoli a dokonce způsoby, jaké si s ním člověk běžně nespojuje. Jde navíc skutečně o určitý druh očisty a fakt, že všechny realizace vznikly „úklidovými“ technikami, to ještě podtrhuje. Cleaning v sobě nese svého druhu očistu městského prostoru ve smyslu změny kontextu a rozehrání jeho potenciálu, ale především jde o to, že má schopnost očistit mysl ze stereotypního vnímání reality a možná člověka přivést k jinému vztahu k prostředí, ve kterém žije,“ vysvětluje Wohlmuth. Jedním z cílů „Áček“ je totiž podnítit diskusi o veřejném prostoru. Zde se už dostáváme k podnětu, který je vlastně přivedl do našeho města. Ne, opravdu si ho nevybrali náhodou a opravdu umělecká díla nevznikla bezplatně. I umělec platí účty a potřebuje peníze, za něž nakoupí Savo a drátěnky.

"Vyčištěný" perský koberec na odpočívadle v Lázeňské ulici.  Foto: Chrudimské noviny

Iniciátorem projektu, který celý měsíc vznikal v ulicích města, je chrudimský galerista Luboš Jelínek. „Chtěl jsem opětovně nastartovat diskusi o veřejném prostoru. Každý z nás je vlastníkem jedné čtyřiadvacetitisíciny města. Patří do něj i umělecká díla, vzniklá na tomto našem majetku? Pečuje město vůbec o veřejný prostor tak, abychom se za něj nemuseli stydět?“ ptá se Jelínek, a zde nezbývá, než vzpomenout třeba na zdevastované renesanční náhrobky na kostele svatého Michaela, nebo doslova barbarsky opravené historické domy v samotném centru města.

"Chrudim je krásné město. Moc rádi jsme tu pracovali."  Foto: Chrudimské noviny

„Áčka“ se nám v Chrudimi pokusila otevřít oči. Alessandra a Artur vidí svět jinak a umí ho kreativně proměnit ve fantastickou zahradu, přírodní scenérii, romantický piknik. Jejich díla jsou ale něčím víc, než dětskými malůvkami. Obsahují přesah k něčemu vyššímu, co se dotýká samotného našeho pohledu, kterým se díváme na svět kolem nás.

Jakub Valenta

Reklama

Obrázek uživatele Ivča
#2254 Ivča 30. Říjen 2014 - 17:30
Je to nádhera, určitě lepší než sprejování. Prosím nenechte malby odstranit.
Obrázek uživatele Tomáš Velendorf
#2257 Tomáš Velendorf 31. Říjen 2014 - 9:49
Krásné, jedinečné, jednoduché. A bez desatera, bez komisí, bez grantů, bez dotací, jen s úsměvem a pro úsměv:) Snad se na to tedy opravdu nevrhnou hned TSK a neudělají také očistu - po svém - s dotacemi a bez přesahu k něčemu vyššímu:)
Obrázek uživatele Bleeer
#2260 Bleeer 31. Říjen 2014 - 10:15
Slušný základ pro diskuzi o nakládání s veřejným prostorem - je vandal ten, kdo očistí omítku Savem, nebo ten, kdo ji nechal roky bez povšimnutí ohryzávat zubem času? Chodím kolik několika těchto realizací a musím říct, že se mi to líbí. Má to nápad a třeba ty "laně" se na most do Podfortenské vysloveně hodí. Ač nemám rád různé "umělce", kteří na sebe upozorňují na náměstích či v podchodech, tohle se mi jednoduše líbí. Mimochodem, v Chrudimi TSK nemáme. ;)