Chrudimské noviny Zemřel předseda chrudimských rybářů a bývalý šéf místní sociální demokracie Jaroslav Zahrádka

Dnes: 2°C
Zítra: 4°C
Pozítří: 3°C

Zemřel předseda chrudimských rybářů a bývalý šéf místní sociální demokracie Jaroslav Zahrádka

Chrudim - Bývalý dlouholetý předseda chrudimské sociální demokracie a předseda místních rybářů Jaroslav Zahrádka (1941 - 2013) zemřel nečekaně ve věku 72 let. Poslední rozloučení s ním se uskuteční ve středu 13. listopadu od 11 hodin dopoledne v chrudimské obřadní síni.


Jaroslav Zahrádka se narodil do rodiny majitele obchodu a dílny na opravu kol a prodej náhradních dílů v Přelouči, jeho matka vyučovala náboženství Čs. církve husitské. Po druhé světové válce se pak Zahrádkovi přestěhovali do rodiny bývalého oblíbeného chrudimského starosty Václava Káška (starostou Chrudimě byl v letech 1919 - 1923 a 1927 - 1939 za sociální demokracii a dne 8. 2. 1939 byl donucen na nátlak krajně pravicových politiků odstoupit). Zajímavostí rovněž je, že byl Václav Kášek tchánem sociálnědemokratického ministra průmyslu Bohumila Laušmana (1945 - 1947), kterého komunistická StB v roce 1953 unesla z exilu v Rakousku zpět do Československa, kde byl odsouzen k 17 letům vězení. Za záhadných okolností pak v roce 1963 zemřel v Ruzyňské věznici. Další tragédie rodinu postihla v roce 1950, kdy byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen k trestu smrti za velezradu, vyzvědačství a spolčení proti republice manžel vnučky Václava Káška, bývalý velitel odbojové skupiny Platinum - Pewter, zpravodajec londýnské exilové vlády a major čs. armády Jaromír Nechanský. Rozsudek nad ním byl vykonán 16. 6. 1950 v Pankrácké věznici.


Všechny tyto události měly později na rodiny Káškových a Zahrádkových neblahý vliv. Václavu Káškovi byl v roce 1953 odebrán celý důchod, děda a otec Jaroslava Zahrádky byli po roce 1948 v dalším vykonstruovaném procesu obviněni jako živnostníci ze spekulace a zavřeni do komunistického vězení a celý jejich majetek byl zabaven (znárodněn) a přešel do tzv. národní správy. Matka Jaroslava, Jarmila Zahrádková nesměla dál vyučovat náboženství a byla přeřazena jako prodavačka do tehdejšího národního podniku Potraviny v Chrudimi, kde později vedla několik zdejších prodejen a učila místní učně. Jaroslav Zahrádka vyrůstal tedy vinou nepřízně osudu a tehdejšího režimu v poměrně chudých poměrech v rodinné vile Káškových v ulici Na Ostrově, která byla z větší části nuceně obsazena díky "nadměrným metrům" dalšími nájemníky. Malý Jaroslav trávil tehdy většinu času ve společnosti Václava Káška, který se mu stal náhradním dědou, a zhruba v této době se díky této výchově u něho zrodila láska k rybářství a řece Chrudimce, na jejímž břehu vyrůstal. Tento jeho koníček se mu později stal celoživotní vášní a dosáhl v něm mnoha úspěchů. Po smrti Václava Káška v roce 1960 byla potom rodina Zahrádkových přestěhována do podnájmu v nedalekém rodinném domku v ulici U Valchy, kde žila ve dvou malých místnostech, zbývající rodinní příslušníci Káškových se pak přestěhovali do Prahy.


a


Základní školu vychodil Jaroslav Zahrádka v Chrudimi a později se vyučil soustružníkem v chrudimské Transportě. Po dvouleté základní vojenské službě u tankového praporu v Rakovníku se oženil s Evou Zahrádkovou, roz. Trojanovou a nastoupil do zaměstnání v tehdejším národním podniku Pozemní stavby Pardubice. V té době se mu narodili dva synové - Roman a mladší Jaroslav. Starší Roman se později stal šéfredaktorem novinových a časopisových titulů jako Chrudimský deník, Týdeník Pernštejn, Ve hvězdách & Lidový léčitel či Chrudimské noviny, mladší Jaroslav se také jako otec zapojil do činnosti chrudimské rybářské organizace. Jaroslav Zahrádka poté, co se stal státním zaměstnancem, mohl vystudovat v 70. letech dálkově Gymnázium Josefa Ressela v Chrudimi a vzápětí i dvouletou nástavbu v oborech psychologie, pedagogika a právo. Po roce 1989 se začal naplno věnovat činnosti v Místní organizaci Českého rybářského svazu v Chrudimi (MO ČRS Chrudim), kde byl členem výboru celých 45 let, z toho posledních 23 let předsedou tohoto spolku. Vedle toho vedl také 18 let rybářský kroužek mládežníků při Domu dětí a mládeže v Chrudimi.


Životní láska, která ho stála nejvíce sil
Právě v této éře po roce 1989 začala organizace MO ČRS Chrudim nabývat na významu a měla už přes tisícovku svých členů, přestože se od ní oddělila v souvislosti s reorganizací ČRS sousední slatiňanská organizace, která požádala o vydání svých revírů a samostatné hospodaření. Po vypořádání tohoto majetku získala chrudimská organizace po složitých vyjednáváních díky Jaroslavu Zahrádkovi část pozemku na plovárně U Valchy včetně budovy s restaurací, která se stala sídlem chrudimských rybářů. Ti už tak nemuseli platit drahý pronájem za kanceláře ve Štěpánkově ulici, kde předtím celá desetiletí sídlili a měli poprvé svoje vlastní zázemí. Také díky němu mohla MO ČRS Chrudim začít pomýšlet na vrácení všech svých historických revírů včetně Sečské přehrady, která jim od 30. let minulého století patřila a byla jim v roce 1986 bez jakéhokoliv vysvětlení odebrána krajským výborem ČRS v Hradci Králové. Vzhledem k tomu, že měli chrudimští rybáři v té době poměrně slušně našlápnuto k osamostatnění a hospodaření na vcelku rozlehlých revírech, což také učinili, neboť se jim ekonomicky dařilo, následoval pokus o rozkol chrudimských rybářů svoláním tzv. mimořádné členské schůze do Divadla Karla Pippicha dne 16. prosince 1995.


a


Ještě před jejím svoláním někdo zneužil razítka organizace a seznamu jejích členů, které svolal do divadla pod pohrůžkou, že pokud se nedostaví, nebude jim pro následující rok vystaveno povolení k rybolovu. I přes skutečnost, že se následně Územní svaz ČRS v Hradci Králové od této schůze distancoval, bylo zjevné, že v sázce byly především revíry, o které Chrudimští úspěšně zažádali na ministerstvu zemědělství ovládaného tehdy KDU-ČSL. Bylo proto nutné vytvořit v Chrudimi další organizaci a tyto nároky zpochybnit, což se nakonec i přes fiasko rozvášněné schůze územnímu svazu, který ji v zákulisí dirigoval, a jak z dobového tisku vyplývá, i financoval, v dalších letech díky zradě některých místních členů podařilo. Příklady totiž táhnou a v sázce byl osud "pohrobka socialistického rybolovu" Českého rybářského svazu, který se nechtěl o svěřené revíry s nikým dělit a jemuž hrozilo, že by se k Chrudimi přidaly i další rybářské organizace a svaz by se tak mohl časem rozpadnout. ČRS totiž předtím podobně bojoval s organizacemi na jižní Moravě, v Soběslavi nebo Poličce, aby nepřišel o výsadní postavení.


V Chrudimi byla proto vedle původního spolku založena druhá menší organizace, která dostala paradoxně stejný název MO ČRS Chrudim, a početně mnohem větší chrudimská organizace rybářů byla územním svazem ustanovena pod názvem MO ČRS Chrudim 2, když jí bylo předtím přislíbeno, že pokud se vrátí pod křídla ČRS, budou jí navráceny revíry, o které oprávněně usilovala. Původní spolek se tedy i přes četné výhrady k práci královéhradeckého územního svazu znovu pod vedením Jaroslava Zahrádky začlenil do Českého rybářského svazu, aby nevystavil svoje členy hrozbě pozdního vydání povolenek k rybolovu, což ze strany ÚS ČRS Hradec Králové vážně hrozilo a znovu to dokládá dobový tisk. Jenže po tomto kroku nebyly nejen chrudimskému spolku požadované revíry navráceny, ale naopak mu byly další odebrány ve prospěch nové, účelově založené organizace, jejíž drtivou část netvoří Chrudimáci, nýbrž členové z Prahy, Pardubic a dalších míst v republice.


Právě složitá vyjednávání o těchto revírech, v nichž byli angažováni i někteří politici, a hledání nových náhradních revírů, stálo Jaroslava Zahrádku mnoho životních sil. Přesto tento tlak ustál a udržel nejpočetnější chrudimskou organizaci v historii pohromadě, stejně tak její majetek. V současnosti čítá MO ČRS Chrudim 2 asi 1100 členů, převážně místních. Spolek tak nejen dál disponuje vlastním sídlem U Valchy, ale dokázal také zachovat, a narozdíl od pardubických rybářů, i zmodernizovat z vlastních prostředků svoje chaty na Seči, protože i nadále počítá s tím, že mu bude jednou Sečská přehrada znovu svěřena do správy tak, jak mu po právu náleží. Především proto, aby zde rybáři byli opět spokojeni s rybí osádkou, k níž panují v posledních letech všeobecně velké výhrady. Jaroslav Zahrádka rovněž vyjednal pro chrudimské rybáře nový rybářský revír v Markovicích, který se stal v posledních letech jejich dalším tradičním zázemím nejen pro rybolov, ale třeba i pro konání rybářských závodů mládeže. Avšak i v tomto případě musel čelit velkému tlaku, především ze strany státního podniku Lesy ČR v Hradci Králové, který chtěl bez jakéhokoliv upozornění pronajmout tuto vodní plochu jinému zájemci. Jaroslavu Zahrádkovi proto nezbylo, než opět jednat rozhodně a s pomocí chrudimského místostarosty Jaroslava Trávníčka postupně vyjednat odkoupení všech přístupových pozemků k Markovickému rybníku. To se nakonec i povedlo, a přestože se organizace vydala takřka ze všech peněz, tuto vodní plochu pro své členy uhájila.


Jaroslav Zahrádka se vedle rybářské organizace angažoval také v komunální politice, a jak jinak než v barvách sociální demokracie, k níž měl po vzoru Václava Káška, své matky a babičky Amálie Brožkové (obě ženy byly předválečnými členkami ČSSD) velmi blízko. V 90. letech a na začátku nového tisíciletí byl řadu let předsedou chrudimské místní organizace, kterou stabilizoval po rozkolu, který zapříčinila ambiciózní Zlata Woffová, jež se později snažila neúspěšně prorazit v Chrudimi s vlastním volebním sdružením. Názorově měl blízko k současnému místostarostovi města Jaroslavu Trávníčkovi či radnímu Tomáši Vondráčkovi, a krátce po mimořádných parlamentních volbách těsně před svým úmrtím nesouhlasil s krizovou situací, kterou ve straně vyvolalo křídlo příznivců Michala Haška. Ostře rovněž kritizoval krajského šéfa ČSSD Miroslava Váňu za to, že se po předchozích skandálech nevzdal této funkce a považoval ho kvůli tomu za jednoho ze strůjců nepovedeného volebního výsledku v Pardubickém kraji. Funkce předsedy MO ČSSD Chrudim se Jaroslav Zahrádka nakonec vzdal ze zdravotních důvodů.


a


Uměl odpouštět, pokud šlo o zájem celku
Přestože Jaroslav Zahrádka zemřel náhle, smrt ho zastihla v plném pracovním vytížení - symbolicky na dušičky 2. listopadu, když se vracel domů z výlovu rybníka Práchovna u Morašic, který řídil. Rybářství pro něho totiž znamenalo v životě velmi mnoho a tak si ještě plánoval za sebe vychovat kvalitní náhradu do čela chrudimské rybářské organizace. Odešel tedy uprostřed aktivního života bez jediného slůvka rozloučení, avšak určitě s pocitem dobře odvedené práce ve prospěch řady občanů našeho města. Mnozí si ho proto budou pamatovat jako kategorického vyjednavače, který nikdy neslevil ze svých vysokých nároků, protože ho tak život vychoval. Byl nositelem řady rybářských ocenění a zároveň byl považován široko daleko za jednoho z největších odborníků v Petrově cechu, v jehož zájmu neváhal, když to bylo potřeba, jednat i s vysokými politiky, jako například s dřívějším ministrem zemědělství a místopředsedou vlády Josefem Luxem a dalšími. Dokonce nabídl konkurenční organizaci MO ČRS Chrudim, která se loni otřásla v základech po skandálu se zpronevěřenými pěti miliony dvěma muži z vedení tohoto spolku, užší spolupráci a rozhodl se dotovat jí svěřený revír řeky Chrudimky z přebytků vypěstované rybí osádky ve prospěch všech rybářů bez rozdílu, což svědčí o jeho vlastnosti umět odpouštět i přes veškerá příkoří, kterých se mu dostalo, pokud to bylo v zájmu celku. K něčemu takovému je třeba dostatek osobní odvahy. Čest jeho památce!

red

Reklama