Sportovní hala V Průhonech, její umístění, vnitřní vybavení (snad zase nezapláčou stolní tenisté, na něž radnice při plánované rekonstrukci haly na Tyršově náměstí docela zapomněla), vzhled. Otázky, které hýbou veřejností. Co však dělá město?

Mlčí.

Tedy, mlčí až do okamžiku, kdy se tématem začnou zabývat Chrudimské noviny. Novinář by čekal tiskovou zprávu o nejnovějším vývoji v okamžiku, kdy členové sportovní komise dotanou na stůl zpracovanou studii od Marka Janatky, podle níž se rozhodně nebude stavět! Ale ono nic. Ticho po pěšině, moucha líně poletuje v kanceláři místostarosty Jana Čechlovského, bzučí a štve ho. Otevře tedy, jako každý místní politik a úředník, Chrudimské noviny, přečte si článek napsaný k hale a rozzlobí se. Okamžitě začne psát reakci, v níž se pokusí shodit jak materiál samotný, tak autora. Vůbec si přitom neuvědomuje, že shodil především sebe a své úředníky.

Je to právě on a nikdo jiný, kdo na své pozici za peníze svých voličů sedí a pro ně pracuje. O své práci má informovat a to tak podrobně, jak jen to lze. Dělá to?

Nedělá.

Jeho vysvětlení, informace ke stavbě haly přijde až poté, co je vyšťourá odborník na architekturu, veřejné soutěže, politiku, kriminologii, sociologii, urbanismus a psychologii, redaktor Jakub Valenta. „Není to trochu pozdě, Antone Pavloviči,“ chce se parafrázovat slova postavy ze známého filmu. Ve světě místostarosty Čechlovského není. V tomto světě je důležitější informace o nejnovějším kamarádství Chrudimě a Znojma, než informace o chystané stavbě nové sportovní haly. Důležitější informace o Zlaté pecce, než o žádosti Homa holdingu o stavbu nadzemního parkoviště.

Toužíte žít v takovém světě, nebo raději v tom, kde státní správa rozhoduje transparentně a přátelská komunikace s občany znamená spíše veřejné diskuse ve večerních hodinách, než ceny úředníků pro úředníky?