Hned po rozehrání pomstil svého kamaráda třetím přesným zásahem Seidler. Pak opět došlo k souboji Javorski – David Drozd a tentokrát skončil vyražený míč na tyči. V 10. minutě zase nastřelil brankovou konstrukci Mareš. 

V té době už bylo na palubovce jen jedno mužstvo, a když se z dálky přesně k tyči trefil Koudelka (4:0), musel si vzít trenér Pražanů David Ploc oddechový čas. Hned po něm přišla šance Lízálka, jehož střelu však vyrazil pozorný Vahala, a pak už zase vše pokračovalo v „zaběhlém stylu“ a Záruba přidal pátý úspěch. V 18. minutě došlo k netradiční situaci. Po Balogově pokusu vykloubil míč Javorskému malíček a jelikož hosté jiného brankáře neměli, musel na chvíli do jejich klece obránce Habart. V hale přítomný zdravotník však gólmanu Pražanů prst „nahodil“ zpět a ten se po jeho zatejpování po minutě hry mezi tři tyče vrátil.Po přestávce pokračovala výrazná převaha Chrudimi, skóre ale přes množství šancí na pětce jakoby zamrzlo. Postrčit ho dál se povedlo až ve 31. minutě Seidlerovi, tím ale zase odšpuntoval brankostroj. Hned za minutu navýšil stav na 7:0 Balog, ve 35. minutě konečně vyhrál „interní souboj“ David Drozd a dvě minuty před koncem prostřelil děravou zeď Max. Výsledkem 9:0 tak domácí vyrovnali navlas stejný výsledek z prvního vzájemného měření sil a podruhé v sezoně tak udrželi čisté konto. 

Krátce po střetnutí pak za potlesku fanoušků převzali Východočeši z rukou předsedy SFČR Radka Loba Pohár Otakara Mesteka za vítězství v základní části. Z pověrčivosti se jej ale nedotkli, pouze se u trofeje vyfotili, pro mistrovský titul se prostě musí udělat vše správně...

Futsaloví odborníci určitě vědí, že tento zkušený útočník už v české nejvyšší soutěži v sezoně 2021/2022 působil, a to v dnes již zaniklém klubu Svarog Teplice. Zde stihl odehrát 26 utkání, v nichž zaznamenal 28 branek a přidal 11 asistencí. Do Chrudimi přichází z týmu Corinthians z LNF (nejvyšší brazilská soutěž), kde byl od července 2024. Mužstvo bylo nakonec v play off vyřazeno pozdějším vítězem, celkem Jaragua.

Po konci v Teplicích odešel hrát do brazilského týmu Umuarama (LNF), odkud přestoupil na dvě sezony do Kuvajtu, do týmu Kuwait Club, se kterým vyhrál 2x ligu, 2x pohár a navrch jednou i superpohár! Ve 27 zápasech zde nastřílel 29 branek a připsal si 18 asistencí.

V neděli v 18:25 hodin má Felipinho přistát na letišti Václava Havla v Praze, odkud se pojede ubytovat do Chrudimi. Trenéru Slováčkovi se má hlásit už na pondělním tréninku a dle telefonické dohody by se místním fanouškům měl představit již v pátečním domácím zápase s Bohemians Praha. Oblékat bude dres s číslem 15.

Po faulu na Maxe mohl všechno rozhodnout Záruba, prodlouženou penaltu mu však Vondráček vyrazil a kapitán Chrudimi se neprosadil ani při následné power play soupeře, tentokrát jeho střele na prázdnou klec scházely decimetry. Dvacet vteřin před koncem zneškodnil Vahala šanci s návlekem hrajícího Havrdy a v táboře hostů mohla propuknout radost. A to nejen z výhry v zápase, ale i z vítězství v dlouhodobé základní části, a tím i zisku poháru Otakara Mesteka.

Východočeský klub tak má díky těmto dvěma titulům skvěle nakročeno k vyrovnání jeho doposud nejúspěšnějšího roku 2009. V něm se podařilo získat mistrovský titul dorostencům, juniorům i A týmu, který navíc ovládl i Český pohár. Nu, uvidíme, jak se s hozenou rukavicí mladíků jejich starší kolegové popasují, ale v 1. futsal lize mají našlápnuto skvěle…

Na víkendovém futsale bylo mimo jiné zajímavé sledovat i myšlenkové pochody trenéra obou mužstev FK Chrudim Jana Bartka. Krátce po sobotním dorosteneckém triumfu řekl toto:

„Jde o moc příjemný pocit vyhrát Final Four, zvlášť když se mi to konečně podařilo asi na třináctý pokus. Základ našeho úspěchu bylo skvěle zvládnuté semifinále proti Plzni, která byla určitě suverénně nejlepším týmem základní části. My jsme ale na soupeře vyrukovali s taktikou být zalezlí a dobrou obranou neotevírat prostory. Jaké hraje Interobal signály jsme víceméně znali, a když u nás stálo i to potřebné štěstíčko, postup byl na světě. Finále sice moc futsalové krásy nepřineslo, ale na to se historie neptá (smích). Kluci bojovali jako celek, pro vítězství si došli, a přestože nás ve finále chvílemi neposlouchali, alespoň mě to tak někdy připadalo, tak jsme ho vyhráli. Upřímně se přiznám, že na začátku sezony jsem si nemyslel, že tento výběr je jiný než ty, které jsem trénoval dříve, a že nějakou velkou díru do světa neudělá. Postupem času se ale mužstvo doplnilo a svojí pracovitostí a nadšením si mistrovský titul zasloužilo.“

Po nedělním juniorském triumfu zas hovořil takto: „Teď pár minut po zisku juniorského mistrovského titulu si asi úplně neuvědomuji, co jsme s klukama dokázali. Vše mi asi dojde a ocením to až zítra, pozítří. Vybojovat titul jsem se snažil hodně dlouho a teď jsem se konečně dočkal, navíc během několika hodin dvakrát, což je úžasné. Juniorskému výběru jsem věřil už před Final Four, bral jsem nás jako favority, protože oproti minulým letům je v něm více reprezentantů a hráči mají mnohem více zkušeností. Potěšitelné je, že nám v týmu zůstává pro příští sezonu silný ročník 2006, takže se nabízí možnost jít za obhajobou, ale to vše je samozřejmě ještě daleko. Teď v neděli večer ani nevím, jaká bude oslava. Nemá se to plánovat, a proto jsem na to z pověrčivosti nemyslel. Kluci si ji ale zaslouží, dnes podali dominantní výkon, takže určitě něco proběhne“ (smích).