Nejnovější výstava Barbory Myslikovjanové nese symbolický název Limbo. Ti, kteří přišli na vernisáž s dětmi, byli možná překvapeni tématem, které se tu otevírá a jaké by v souvislosti s dětstvím neočekávali. A přesto se to dennodenně děje. Všechny postavy na obrazech jsou jakoby v určitém stavu limbu: to znamená, že balancují na určité hranici, která se jim zdá nepřekročitelná, může se to týkat nejen jejich vědomí, kdy si nechtějí, anebo ani nemohou připustit, co se s nimi děje, ale třeba se ani rozhodnout, jak se mají zachovat, a nemohou se obrazně řečeno hnout z místa. Zůstávají proto v nejistotě a v očekávání, v situaci, která je pro ně bezvýchodná, jako by se zastavil čas.  Obrazy Barbory Myslikovjanové vyvolávají spoustu otázek a nikoho nenechají chladným. Ukazují na mrazivou skutečnost, kolik dětí i dnes stále zažívá domácí násilí a zneužívání, i když si to možná ani nechceme přiznat, nebo to dokonce můžeme v určité míře považovat za normální. Nemusí být totiž jen fyzické, ale i psychické a dospělí jsou bohužel někdy k těmto slabým signálům slepí a mohou je zlehčovat. Přesto i to může mít hluboké dopady na další život dítěte. Jak vyjít z této slepé uličky, jak se v této situaci zachovat?  Všechno má svoje řešení a nikdo nemusí zůstávat v limbu.