Pardubice/Nové Jesenčany/Hradec Králové - Bezcita brutálně ubil svou přítelkyni a před soudem řekl, že ji nakonec zastřelil, to aby prý netrpěla. Za brutální vraždu mu hrozí až výjimečný trest.  

Dvěma výstřely z pušky 30letou ženu nakonec zastřelil. Ještě před tím jí zasadil brutálním způsobem několik bodných ran a omráčil paličkou na maso. Těla se chtěl zbavit, když ho pak zakopal do země v nedalekém lese. Po celou dobu vodil policii i rodinu přítelkyně za nos. Předstíral, že pohřešovanou ženu marně hledá také.

U královéhradeckého krajského soudu působil 31letý Miroslav Polcar z Pardubic naprosto klidně a vyrovnaně jakoby smířen, že ho čeká nejpřísnější trest. Zdlouhavou řečí se soudu snažil popisovat svůj vztah s Kateřinou K.. Opakovaně musel být předsedou soudu vyzýván, aby se soustředil a mluvil jen k podstatě věci.

Podle jeho slov byl vztah s Kateřinou od počátku jedna velká lež. „Pohádali jsme se a řekl jsem jí, že by bylo lepší, kdyby se sbalila a odjela,“ líčil soudu Polcar. Večer pili alkohol, pak se pohádali a surové napadení na sebe nedalo dlouho čekat. Obžalovaný uvedl, že se jako první nožem proti němu rozmáchla Kateřina. „Lekl jsem se, šáhnul jsem po kuchyňském noži a šel jsem proti ní,“ uvedl Polcar.

Státní zástupkyně Lenka Faltusová soudu průběh útoku popsala slovy: „Nejprve v prostoru kuchyně na ni zaútočil nožem, kterým ji dvakrát bodl do pravé části obličeje, do krku, paže, hrudníku a dalších částí těla. Následně ji klečící na zemi v obývacím pokoji čtyřikrát až pětkrát napadl údery paličkou na maso do oblasti zátylku.“ Napadená žena upadla do bezvědomí. Následovaly pak ještě dva výstřely z pušky, kterými ji útočník zasáhl přímo do hlavy, respektive do oblasti spánku.

 „Vůbec jsem se neovládal. Po druhé ráně se palička zlomila a ona přepadla na záda,“ uvedl soudu obžalovaný. Přiznal se pouze ke třem ranám nožem. Když Kateřina upadla do bezvědomí, odešel si do dílny pro pušku a chladně ji pak dvěma ranami zastřelil. Na otázku soudu proč, když se mu údajně zdála být mrtvá, uvedl: „Věděl jsem, že už jí nemůžu pomoct a při představě, že ještě mohla cítit nějakou bolest, došel jsem pro zbraň.“

Poté ji vysvlékl z oděvních svršků a tělo zabalil do igelitu. Teprve až ráno pak odvezl mrtvou do nedalekého lesa k Pohránovskému rybníku, kde ho zakopal do země. Místo i jeho okolí znal velmi dobře. Bylo součástí revíru, v němž jako myslivec působil. Soudu řekl, že se jí tímto způsobem, snažil „uctivě pohřbít“.

Zmizení Kateřiny policii nahlásil sám. Předstíral, že se na pátrání po ní podílí také. Denně byl v telefonním kontaktu s rodinou Kateřiny. O jejich známosti zaznělo, že se znali již od dětství. V prosinci se našli a kontaktovali prostřednictvím facebooku. Netrvalo to dlouho a Kateřina se přestěhovala z Prahy do domu Polcara v Nových Jesenčanech.

Šokovaná matka Kateřiny uvedla, že je Polcar od počátku balamutil legendou, že když se její zmizení nějak vysvětlí, že je ochoten s ní zůstat, že ji má rád. „Volal mi i desetkrát denně, a protože měl přístup k jejímu facebooku, dával mi tipy na její přátele. Nechal mne jezdit po Praze, abych ji hledal po známých. S tátou se bavil jakoby nic, když jel pro její věci, přitom mu zamordoval jeho dceru,“ uvedl bratr zavražděné. 

V den nedožitých 30. narozenin Kateřiny, respektive po třech týdnech usilovného pátrání policie i rodiny, se v poštovní schránce rodičů nečekaně objevila obálka, která ukrývala její občanku. Celé to zařídil Polcar. Ostatních dokladů se zbavil, když je spálil. Občanku rodičům poslal po jisté osobě z Nymburka, to prý proto, aby na ní nebyly jeho otisky. Usoudil, že si tak rodiče budou myslet, že je Kateřina v pořádku. Chtěl, aby jim to dodalo jakousi „naději“. 

Svou roli nevinného a aktivně se podílejícího na pátrání po pohřešované, se mu podařilo hrát více než měsíc. Kriminálka u něho provedla opakovaně domovní prohlídky. Až teprve v polovině dubna se k hrůznému činu doznal. Jeho projevená lítost život Kateřině už nikdy nevrátí. Před soudem uvedl, že mu je to moc líto, co se stalo, že se nikdy nesmíří s tím, že jeho rukou zemřel člověk. Hrozí mu 15 až 20 let vězení, případně výjimečný trest. Otec Kateřiny zemřel v průběhu vyšetřování. Matka s bratrem se domáhají šesti milionů korun jako odškodné.