Pardubice - David Kakrda, zástupce vedoucího z Odboru hospodářské kriminality Krajského ředitelství policie Pardubického kraje, se zúčastnil kurzu (takzvané Národní Akademie) pořádaného Federal Bureau of Investigation (dále jen FBI) v zařízení FBI v Quanticu ve Virginii. Od jeho pobytu ve Spojených státech amerických už uplynulo několik týdnů a tak měl čas na utřídění myšlenek a postřehů, aby nám mohl odpovědět na několik otázek a přiblížil nám tak prostředí a atmosféru místa, kam se jen tak někdo nedostane.

Jak a kdy vás napadlo se do tohoto kurzu přihlásit, jaké byly vůbec podmínky pro přijetí a následné „výběrové řízení“?

Možnost přihlásit se do kurzu byla na základě nabídky americké strany vypsána nabídkovou formou z Policejního prezidia ČR. Já jsem tímto způsobem o šanci ucházet se o účast v kurzu dozvěděl v srpnu 2014. Přihlásit se mohl v podstatě každý policista, avšak za předem jasných a neměnných kritérií. Podmínkou přihlášení se do kurzu byla výborná znalost anglického jazyka, minimálně desetiletá praxe služby u policie, současná vedoucí pozice v organizaci s minimální hodností kapitána a souhlas nadřízeného. Popravdě řečeno, zprvu jsem váhal. Cítil jsem ale velkou podporu svého nadřízeného a důležitý byl i postoj manželky, která mě k tomu, abych se o to pokusil, povzbuzovala. Vše jsem pečlivě zvážil a po schválení žádosti od krajského ředitele jsem se do, použiji-li Váš termín, výběrového řízení přihlásil. Součástí přihlášky byl i tzv. motivační dopis v anglickém jazyce.

Zhruba po dvou měsících jsem byl spolu s dalšími uchazeči pozván k osobnímu pohovoru v anglickém jazyce, který vedl styčný důstojník FBI pro Českou republiku a funkcionáři odboru mezinárodní policejní spolupráce.

Takto sestavená komise provedla jakýsi předvýběr a sestavila pořadí uchazečů, jejichž seznam předala zástupcům FBI.  V té době jsem ale ještě neměl vyhráno. K účasti na kurzu a samotnému vyslání do USA zbývala řada kroků, včetně jednoho, který byl doslova do schodů. Musel jsem „projít“ telefonickým interview se dvěma pracovníky FBI, kteří měli posoudit mé schopnosti komunikovat v anglickém jazyce, prověřit mou slovní zásobu, když okruhy rozhovoru se pohybovaly od pracovních zkušeností přes všeobecný přehled po rodinu a koníčky. Přiznávám, že jsem se u toho pořádně zapotil, neboť jsem si ani na chvilku nemohl pomoci gesty, mimikou apod. Nakonec vše dobře dopadlo a z kanceláře styčného důstojníka FBI přišla zpráva, že jsem splnil všechny podmínky účasti.  Potom jsem se už musel jen obrnit trpělivostí a vyčkat, až budu nominován. Naštěstí to netrvalo příliš dlouho a já se stal účastníkem kurzu Národní Akademie FBI s pořadovým číslem 262.

Je zřejmé, že velkou roli hrála právě angličtina. Měl jste už jiné předchozí zkušenosti s pobytem v anglicky mluvící zemi?
Ano, do lehkosti vyjadřování rodilého mluvčího mám sice stále dost daleko, ale za to, jak angličtinu ovládám, vděčím vrozenému daru cizí jazyk naposlouchat a pak především tomu, že jsem měl možnost coby vysokoškolský student strávit v letech 1993-1996 několik měsíců v Západní Virginii, kde jsem v rámci prázdninových programů působil jako táborový vedoucí.

Kolik účastníků v kurzu je, z jakých byli zemí a kolik z naší republiky?

Kurzy Národní Akademie FBI jsou pořádány pro policejní složky už od roku 1935. Pro zahraniční „studenty“ se jejich dveře otevřely v roce 1962. Ve svém kurzu jsem byl jediným Čechem.  Samozřejmě jsem se zajímal o to, kolik lidí z naší republiky kurz absolvovalo. Doposud jich bylo včetně mě 14. Později jsem se dověděl, že jsem první absolvent kurzu, který je služebně zařazen mimo útvary působící v Praze. O to víc si tak vážím možnosti, která mi byla nabídnuta. Kurz trvá deset týdnů a toho mého se účastnilo celkem 230 policistů, vedoucích pracovníků na různých postech, z toho bylo 27 cizinců. 

Kdo byli vaši lektoři a jaké předměty jste navštěvoval?

Lektoři byli odborníci ve svém oboru, někteří bývalí ale i činní agenti FBI. Tito lidé v podstatě jen na nějakou dobu přeruší aktivní službu a stanou se pedagogy. Posléze se vrátí zpět do své profese. Oni však nejen lektorují, ale i vnímají podněty posluchačů a způsoby, kterými se v našich zemích vypořádáváme s otázkou bezpečnosti. Troufám si říct, že i pro ně je naše přítomnost na kurzech obohacující.

Už před nástupem do kurzu jsme měli možnost zvolit si 5 volitelných předmětů, šestým byla povinná fyzická příprava. Právě kvůli posouzení fyzické zdatnosti bylo před odjezdem nutností získat lékařské vyšetření a zajistit doporučení od instruktorů fyzické přípravy. Také jsem například uváděl, za jaký čas uběhnu jednu míli a kolik kliků či přítahů zvládnu. Fyzická příprava byla v kurzu náročná, a to i s ohledem na fakt, že průměrný věk účastníků je 41 let. Nešlo však jen o tělocvik jako takový a další organizované fyzické aktivity, důraz byl kladen též na správný přístup k pohybu a zdravý životní styl včetně výživy. 

Pokud jde o další předměty, nebylo snadné si z nabízené škály vybrat. Volně lze názvy předmětů, které jsem navštěvoval, přeložit jako Základy psychologie vedení lidí, Poznání mysli zločince, zločinecké organizace a reakce odpovědných úřadů, Veřejné vystupování, Přehled forenzních věd pro policejní lídry a manažery, Vedení lidí pro pracovníky v organizacích prosazujících právo. Nikoho neminula již zmiňovaná tělesná příprava. Všem předmětům byla společná profesionalita instruktorů a aktivní přístup účastníků.  

Co bylo pro vás zajímavé a na jaká místa jste se dostal?

Šlo o jedinečnou životní zkušenost a dá se říct, že svým způsobem bylo zajímavé vše, co jsem tam absolvoval. Neopakovatelná byla potom samotná atmosféra kurzu, kde mezi jednotlivými účastníky panovala veliká otevřenost, snaha vyměňovat si zkušenosti a osvědčené a zaběhnuté metody ze svých pracovišť. Šlo o mimořádné setkání osobností z řad policie z celého světa. Už jen vyslechnutí názorů a sdílení profesionálních a životních zkušeností ostatních kolegů z celého světa bylo velmi obohacující a inspirující. Mohl jsem tak získat cennou představu o tom, jak policie funguje jinde.

Mile mne překvapilo, že výcvikový areál FBI není hermeticky uzavřenou oblastí. Při cestě jsme projížděli přes dvě kontroly. Jedna byla od areálu vzdálená několik kilometrů, další byla už u samotných bran školicího střediska.

Na to, jaké bezpečnostní podmínky probíhaly u vjezdu do oblasti základny námořní pěchoty a našeho výcvikového střediska, nebylo složité a zejména americkými účastníky hojně využívané pozvat na návštěvu do areálu rodinu, přátele či známé. Podmínkou bylo včas jejich příjezd oznámit a nahlásit čísla jejich cestovních dokladů. Také jsem této možnosti využil, a to při tzv. mezinárodním večeru, kdy jsem představil ostatním účastníkům českou policii a Českou republiku. Mými hosty byli pracovníci naší ambasády ve Washingtonu, kteří mi s přípravami i samotnou prezentací velmi pomohli. V areálu bylo rovněž povoleno fotografovat, a to s jednou výjimkou. Museli jsme dát pozor, aby se na žádném snímku neobjevili noví agenti FBI, jejichž výcvik v areálu rovněž probíhal vedle toho našeho. Naštěstí jsme od nich byli k rozeznání na první pohled, protože po celou dobu jsme nosili školní uniformu skládající se z tmavě zeleného trička a plátěných kalhot. Noví agenti měli trička modrá.

Co jste od kurzu očekával a jaký je zpětný pohled na něj?

I když jsem se od svých předchůdců, policistů, kteří kurz absolvovali přede mnou, snažil vyzvědět co nejvíce, byl to krok do velkého neznáma.  Především jsem to ale vnímal jako výzvu - zkoušku sebe sama. Národní Akademie – to byla kvalitní náročná výuka, intenzívní fyzický trénink, profesní a osobnostní kvalita účastníků a ze všeho nejvíc úžasná a nakažlivá atmosféra plná pozitivní energie.

Co jsem očekával, přesně popsat nedovedu, ale teď s odstupem mohu uvést, že na takovém místě si člověk uvědomí, jaké má priority. I samotní instruktoři nesčetněkrát opakovali, že pro zdravý pohled na život je nutné skloubit vše dohromady a neuzavřít se jen do jednoho světa. Policista, který žije jen prací a přestává žít běžný život, dříve nebo později ztratí zdravý odstup a stane se hrozbou sám pro sebe.

Z dalších činností, které byly organizovány Národní Akademií FBI, bych rád zmínil, že jsem mohl nahlédnout do laboratoří FBI, navštívili jsme centrálu FBI ve Washingtonu, podívali jsme se do Národního muzea Holocaustu. Žádná místa nebyla jen o prohlídce, ale i o následné diskusi a tak výuka i volný čas byly skutečně interaktivní. Nikdo neusínal, všichni doslova „hltali“ informace. Výuka končila v 17 hodin odpoledne. Teprve tehdy byl čas na volnočasové aktivity. Někdo šel sportovat, někdo opustil areál a poznával okolí a americký život.

Můžete nějak zhodnotit rozdíl práce PČR a kolegů za oceánem?

Velikou roli určitě hraje kulturní a především legislativní právní rámec, který je v  těchto zemích odlišný.  Nakonec jsme ale zjistili, že nás trápí velmi podobné věci.

Jak jsem se již zmínil, právě výměna informací od kolegů z kurzu každého z nás jistým způsobem obohatila. Každý z kolegů byl individualita a osobnost, každý potom uznával kvality toho druhého. My cizinci jsme byli dle vyjádření ostatních ceněni navíc za to, že jsme tuto zkoušku absolvovali v angličtině, která není naším rodným jazykem.

Pro americké kolegy je absolvování kurzu Národní akademie FBI velmi prestižní záležitostí a znamená významný posun v jejich kariéře. I já jsem na to patřičně hrdý.  Z Quantica jsem si přivezl nejenom diplom a certifikát, ale i policejní nášivky, které jsem z kolegy vyměňoval a také tzv. žlutou cihlu, která se stala symbolem Národní Akademie a je dokladem, že jsem úspěšně absolvoval požadované tělesné aktivity završené během v terénu na 6,1 míle s přírodními a umělými překážkami. Nadto nezapomenutelné zážitky a spoustu kontaktů na policisty, z nichž se mnozí stali mými přáteli.

Je možné uplatnit nově nabyté zkušenosti a vědomosti?

Pobyt mne určitě ovlivnil. Člověk se tam posune mentálně i fyzicky. Přemýšlet a komunikovat několik týdnů pouze v cizím jazyce bylo také dost vyčerpávající.

Získané zkušenosti se určitě budu snažit předat mým kolegům. Pevné vazby s lidmi z bezpečnostních sborů Spojených států, z mnoha dalších zemí celého světa, ale i z FBI jsou cenné nejen pro mě, ale rád bych je využil ve prospěch policie. Obzvláště v době, kdy se svět díky moderním technologiím zmenšuje, bude případů s mezinárodním prvkem přibývat.

Tento kurz mohu jedině doporučit. Samotné sebepoznání a uvědomění si svých silných a slabých stránek, daleko od rodiny, v jiném prostředí, v zemi, kde si česky s nikým nepopovídáte, je přidanou hodnotou, která vás obohatí.