Chrudim/Studnice - Okresní soud ve středu zprostil obžaloby 21letého muže, který se měl podle návrhu na potrestání předneseného okresním státním zástupcem dopustit loni v listopadu přečinů výtržnictví a ublížení na zdraví.

K události došlo v listopadu loňského roku ve večerních hodinách ve Studnici před tamní restaurací. Předcházely jí však zvláštní okolnosti.

Asi 14 dnů před tím měl obžalovanému někdo poškodit jeho auto. Byl však přesvědčen o tom, že to nemohl být nikdo jiný, než bývalý přítel jeho současné přítelkyně.

Do opravy investoval nemalou částku a tak se rozhodl, že ty peníze z něho dostane.  S domnělým viníkem se na úhradě škody údajně dohodl. Zbývalo však ještě peníze fakticky získat. Onen pátek se v datu setkaly hned tři jedenáctky. Na předání peněz se spolu domlouvali telefonicky. 

Obžalovaný měl přijet ke zmiňované restauraci. Právě tam se měl konečně dočkat očekávaného předání peněz. Na smluvené místo přijel svým autem. Spolu s ním byla i jeho přítelkyně.

„Každou chvilku z restaurace někdo vyšel, koukl na nás, ušklíbl se a zase zašel. Čekali jsme asi čtvrt hodiny. Když jsem mu zase volal, říkal, že za chvilku přijde, “ popisuje počátek následujících dramatických okamžiků obžalovaný. 

Přestože očekával, že z restaurace vyjde pouze a jen onen domnělý dlužník, před restauraci náhle vyšlo několik statných chlapíků. Jak poznamenal obžalovaný, před restaurací bylo v daný moment možná až dvacet lidí. Zřejmě začal tušit, k čemu má dojít.

Začal mít obavu, že se do něho „pustí“. Zvláště poté, co někdo z přítomných měl prohodit: „To je on, co mu máme rozbít hubu?“.  Souhlasné přikývnutí bylo oným znamením, kterým vše následně vyvrcholilo.

Další výhrůžky některého z chlapíků přiměly obžalovaného vytáhnout z auta airsoftovou bouchačku. Ta na první pohled vzbuzovala obavu, že jde o skutečnou zbraň. Připomínala totiž samopal.  Zřejmě si myslel, že tím přítomné alespoň zastraší a nechají ho být.

Skutečnost však byla úplně jiná. Obava z útoku zjevné přesily dohnala obžalovaného k tomu, že ze zbraně vystřelil. Dle jeho tvrzení se mělo jednat pouze o náhodný výstřel. Dávka kuliček však neminula obličej jednoho z přítomných.

Ten se proti střílejícímu vrhl a začala mela. Obžalovaný jej stačil v sebeobraně zasáhnout kopem do těla. To bylo zřejmě to poslední, čeho se mu podařilo proti přesile dosáhnout.

„Nebylo to žádné lynčování, za to co provedl,“ popisuje následující situaci jeden ze svědků. Ten nakopnutý byl totiž 55letý muž. Kamarád všech ostatních. Jak se později ukázalo, utrpěl pohmoždění žeber s déle trvající pracovní neschopností.

Obžalovaný se pak ocitl v chodbě restaurace, kam byl dotažen, aby náhodou neutekl před policií, která byla na místo přivolána. Některý ze svědků dokonce uvedl, že se mělo jednat o zásahovku.
Takový je výčet všech nejdůležitějších okamžiků, které se toho večera udály.

V průběhu hlavního líčení byli slyšeni všichni důležití svědci. Jejich výpovědi ne vždy zcela jasně a jednoznačně dokreslovaly sled všech podstatných momentů.

Jisté je to, že obžalovaný přijel do místa, kam jej domnělý dlužník navedl. Do této restaurace chodí celá řada jeho známých a kamarádů. Nebyl obžalovaný do tohoto místa vylákán zcela záměrně? Možná jenom proto, aby mu pod tlakem přesily bylo domluveno, ať na nějaké peníze zapomene?

Nebýt jeho odporu a navíc použité zbraně, možná by k ničemu ani nedošlo a u soudu by se dnes projednával případ zcela jiný.

Státní zástupce i obhajoba navrhovala provedení dalších důkazů. Tyto však soud pojal jako důkazy, které by nic nového do projednávané věci nepřinesly. Za podstatné bylo považováno toliko to, kdo, kdy a jak s útokem začal a co celému incidentu předcházelo. Dokazování tak bylo ukončeno.

V závěrečné řeči se státní zástupce vyjádřil, že jednání obžalovaného považuje jako jednání vybočující z nutné obrany a to vzhledem ke všem okolnostem, které tomuto incidentu předcházely. Navrhl uložit obžalovanému trest v trvání 10 měsíců na zkušební dobu 18 až 20 měsíců. Současně s tím i propadnutí věci a náhradu škody vzniklé všeobecné zdravotní pojišťovně.

Obhájce ve své rozsáhlé závěrečné řeči připomněl shledané rozpory, které zazněly při některých výpovědích svědků. Zmínil se o důkazech a dalších skutečnostech. Jednání obžalovaného tak považuje za jednání, kterého se dopustil v mezích nutné obrany. Navrhl proto, aby byl obžalovaný v plném rozsahu obžaloby zproštěn.

„Je mi líto, co se stalo. Jel jsem si tam skutečně jenom pro peníze a ne po někom bezhlavě střílet. Jednal jsem podvědomě, v mezích nutné obrany,“ vyjádřil se na závěr obžalovaný.

Vyhlášeným rozsudkem soudu byl obžalovaný zproštěn obžaloby.  Poškození byli odkázáni k uplatnění svých nároků na náhradu škody na řízení občansko-právní.

Státní zástupce se na místě odvolal. O odvolání proti rozsudku okresního soudu bude nyní rozhodovat nadřízený krajský soud.