Chrudim - V divadelní kavárně se 3. dubna od 19 hodin koná Antidiskotéka Jiřího Černého, pořad věnovaný dalším velikánům rockové scény - anglické skupině Pink Floyd. 

Chrudimské noviny už téměř tradičně požádaly organizátora těchto večerů, pana Jana Vichra, o několik odpovědí. 

Vy a Pink Floyd? 

No, to je otázka! … Samozřejmě - jeden ze stavebních kamenů rockové historie, který mě nemohl minout, tak jako mnoho dalších příznivců kvalitní hudby.

Jestli se nemýlím, začínali někdy kolem r. 1965? 

Ano, objevili se pár let po té, co hudební scénu ovládli Beatles. A zatímco jejich rodným městem byl Liverpool, Pink Floyd se dali dohromady doma v Cambridge.

V úplných začátcích (tak jako spousta dalších kapel) hráli převzaté písně známých rhythm and bluesových skupin, pokračovali psychedelickým rockem, pak se posunuli se k progresivnímu rocku a klasickým rockovým melodiím. Jsou známi výpravnými a propracovanými vystoupeními. Je to jedna z nejúspěšnějších a nejvlivnějších skupin všech dob, prodali více než 200 milionů desek. 

Jak přišli k tomu zvláštnímu jménu?

Začínali jako The Tea Set, pak zjistili, že kapela stejného názvu už existuje, následovalo několik dalších názvů, žádný se jim nelíbil. Údajně kočky člena skupiny Syda Barreta se jmenovaly Pink a Floyd, jiná verze říká, že za jménem skupiny je třeba hledat americké bluesové muzikanty Pinka Andersona a Floyda Councila. 

Vaše krevní skupina jsou právě Pink Floydi? 

Musím se přiznat, že mě svým psychedelickým soundem nechávali poměrně chladným, byl jsem „zažranej“ do Beatles, Stounů, Dylana a dalších klasických rockerů a folkařů šedesátých let. „Dostali mě“ až svými alby The Dark Side of the Moon z roku 1973  a Wish You Were Here z roku 1975 zvukem, který jsem dosud neznal a zcela mě, stejně jako miliony dalších posluchačů, fascinoval. I jako jejich texty, kterým jsem však díky mé slabé angličtině nerozuměl. 

Pink Floyd v roce 1973. Foto: archiv Chrudimských novin

Mně se velice líbí jejich „Zeď“ 

No, to je moje vůbec nejmilejší album, a především potom stejnojmenný film. Natočil ho Alan Parker, který je režisérem filmů jako Sláva, Hořící Mississippi, Evita. Podle scénáře vůdčího ducha skupiny Rogera Waterse vznikl film, jenž je tříští symbolických obrazů a animovaných sekvencí, volně spojených písněmi a situací fiktivní hlavní postavy. Film, který je nadčasovým vyprávěním o osamělosti člověka i o nejrůznějších zdech, jež si kolem sebe stavíme. Sám jsi jen cihla ve zdi, nic víc. Krásné poselství.

A scénu, kdy jsou žáci ve škole semíláni do jedné beztvaré nemyslící masy, s nádhernou hudbou, mám před očima často.

Měl jste příležitost vidět živý koncert? 

Bohužel, neviděl jsem žádný, vždy mi do toho něco přišlo. Ale letošní vystoupení Rogera Watterse s jeho Zdí v srpnu v Praze, konané v rámci celosvětového turné, si ujít nenechám. Musel jsem rozbít prasátko, abych měl na lístek, ale věřím, že to bude nezapomenutelný zážitek pro všechny smysly…

A zážitkem, ostatně jako vždy, bude i pořad pana Černého o Pink Floyd v Divadelní kavárně. Chtěl jsem čtenáře pozvat, ale prý je vyprodáno.

Ostatně jako vždy ...