Pardubice - Sexy, plná energie a zároveň křehká žena s neskutečným hudebním talentem, taková je houslová virtuoska Gabriela Demeterová, která ve čtvrtek 16. února vystoupila jako host komorního souboru Barocco sempre giovane na Zámku v Pardubicích. Tato světová diva si vybrala k rozhovoru mezi několika přítomnými médii exkluzivně Chrudimské noviny.

Ačkoliv šlo o společnou premiéru, na kvalitě neubylo a koncert se stal opravdovým zážitkem. V přeplněném Rytířském sále čekalo na vystoupení naší největší houslové hvězdy více jak 150 diváků. V programu zazněly skladby od Henryho Purcella, George Philipa Telemanna a především od Antonia Vivaldiho.

Přestože byla Gabriela nemocná, jak se nám při rozhovoru svěřila, na jejím vystoupení nebylo znát nejmenšího zaváhání a podle svých slov si koncert velmi užila. Divákům jako poděkování za standing ovation a zaplněný sál dokonce zahrála přídavek, který si můžete poslechnout na konci našeho rozhovoru.

Gabrielo, jaký pocit máte z dnešního vystoupení, jak se vám spolupracovalo se souborem Barocco sempre giovane?

Bylo to úžasné. Byl to jeden z těch nádherných koncertů, kdy je zaplněný sál a lidé po koncertě tleskají ve stoje. Po celou dobu bylo cítit jak je publikum kultivované a to je pro mě jako pro interpreta opravdová satisfakce za zkoušení a dřinu, takže jsem nadšená. Pardubický soubor Barocco sempre giovane je prostě úžasný a já jsem za to ráda, protože v dnešní době jsou v klasice muzikanti často vyhořelí a unavení. Toto jsou naopak lidé, kteří jsou nadšení a reagují na jakoukoliv mou připomínku nebo poznámku a jsou za mě ochotní na pódiu položit život, takže je to pro mě úžasné obklopovat se a hrát s těmito mladými skvělými lidmi.

Dnes večer zazněly skladby především od Antonia Vivaldiho. Jakého autora nejraději hrajete vy?

Těch autorů je samozřejmě více. V mém žebříčku je však nejvýše postaveným asi J. S. Bach, pak mám velice ráda W. A. Mozarta nebo Antonína Dvořáka. Autorů je opravdu spousta, ale Vivaldi je úžasný tím, jak byl v baroku kreativní.

Dokázal pro nás zkomponovat úžasné houslové koncerty, i když ne každý nástroj má možnost tyto skladby hrát. Vivaldiho ráda volím, když si můžu vybrat. Dnes večer jsme od něho v první části koncertu hráli méně známe věci, ty známější kousky zazněly v druhé půlce.

Že jste fenomenální česká houslistka ví snad každý, ale že stejně bravurně ovládáte i violu, to lidé vědí už méně. Proč jste se rozhodla profesionálně hrát na další nástroj, není to až příliš náročné?

Opravdu to náročné je. Dnes jsem si i na sobě vyzkoušela a otestovala možnosti, kam až mohu zajít. Obvykle hraji na violu hned v úvodu, abych pak v klidu přešla na housle, ale dnes večer jsem nejprve hrála na housle a pak si v rychlosti odskočila pro druhý nástroj na který jsem nebyla rozehraná.

Bylo to náročné, ale ráda nabízím svým posluchačům něco nového a to nejen co se repertoáru týče, ale především chci ukázat divákům kontrast mezi těmito dvěma nástroji.

Ne každý si může dovolit během jednoho večera vystřídat dva nástroje a právě proto si myslím, že je to pro publikum zajímavé. Mám ráda výzvy a ráda se učím něco nového, proto ten druhý nástroj a je to i určité zpestření, užívám si ty změny, ale vždy se ráda vracím k houslím.

Jak dlouho vám trvá naučit se jednu skladbu, abyste byla na sto procent spokojená?

Na to opravdu není žádné časové ohraničení. Stejně tak nelze říci, kolik hodin denně trénuji. Je to absolutně individuální podle toho co právě hrajete a co cvičíte. Jsou skladby, které se naučíte za chviličku a během týdne je hrajete zpaměti, ale jsou skladby se kterými se moříte i několik měsíců a stále je co vylepšovat.

Vaší parketou je barokní hudba, díky svému sex-apealu a nasazení jste pro tuto hudbu získala mladé publikum, ale přesto, věnujete se i jinému hudebnímu žánru?

Vy mi lichotíte, to děkuji. Samozřejmě se pohybuji i v jiných hudebních žánrech a dělám to dokonce velice ráda. V brzké době mě čeká vystoupení pro společnost Mc´Donalds, kde budu hrát společně se skupinou Olympic. Spolupracovala jsem také na projektech s Michalem Pavlíčkem, Kryštofem nebo se skupinou Sto zvířat.

Takové fúze mám ráda a baví mě, ale musí to být spolupráce s kvalitními lidmi z daného oboru, to je pak radost. Také mě čeká 11. dubna velký koncert na Žofíně, kde představím známou filmovou muziku v nové aranži pro symfonický orchestr. Jedná se o můj velký projekt, který jsem připravovala řadu let a jsem ráda, že mé pozvání přijal i David Koller, který vystoupí s námi.

V té souvislosti se tedy musím zeptat jakou hudbu kromě barokní ráda posloucháte a jaké CD vám například teď hraje v autě?

Poslouchám snad cokoliv. Mám ráda jazz, pop i elektronickou hudbu. Největším favoritem je však Sting. Když jedu v autě se svým pejskem, tak mu říkám pustíme si strejdu Stinga a hned nám cesta rychleji ubíhá. Ale právě teď mi v autě hraje Beethoven, protože chystám projekt na jeho hudbu, takže výjimečně pracuji tentokrát i za volantem.

Vaší další velkou zálibou jsou zvířata a tak trochu i esoterika. Sama jste se jednu dobu výkladu karet věnovala. Navštěvujete kartářky?

Vykládat karty opravdu umím, dříve jsem se tomu i věnovala a bavilo mě to, ale ke kartářkám nechodím. Karty jsou zrádné, jde o médium, které se problémům věnuje jen povrchově. Mnohem intenzivnější je třeba ponořit se do meditace, tam máte rozhled mnohem větší. Dnes už ale karty nevykládám.

Mým znamením je Býk a jak proniknu u věcí pod povrch, tak už o ně pak ztrácím zájem, a hlavně, těch zájmů mám opravdu hodně. Miluji přírodu, mého pejska, kočky a koně. Jsem takový zvířatomil a zároveň je to můj životní styl.

Vaši posluchači by určitě rádi věděli co Vás čeká v roce 2012? 

Čeká mě určitě spousta krásných koncertů jak v České republice, tak v zahraničí. V nejbližší době se chystá důležitá věc v mé kariéře a to je vydání CD Brahmsova houslového koncertu. Toto CD nahrávám s Pardubickou filharmonii a s dirigentem Douglasem Bostockem.

Nahrávka vyjde 5. března v krásné knižní vazbě a jako bonus je k třetí větě tohoto koncertu natočen videoklip ve 3D, který se točil v Hrádku u Nechanic. Tak na to se opravdu moc těším, a pak také na velký koncert na Žofíně, kde představím filmovou hudbu. V tomto roce mě toho čeká opravdu hodně.

Prozradíte nám na závěr jaký je váš největší životní úspěch?

To se těžko říká. Z pracovního života je to asi vítězství v mezinárodní soutěži Yehudi Menuhina v Anglii z roku 1993. V osobním životě je pro mě největší úspěch právě to, co jsem dnes zažila tady v Pardubicích, a to je zaplněný sál a potlesk ve stoje. To je opravdu asi nejvíc. Moje nejvyšší meta je, abych vydržela co nejdéle se zdravím fyzickým i psychickým a mohla hrát pro lidi, tak aby je to těšilo.

Děkuji za rozhovor

Zde je videoklip z velké show v Sazka aréně v Praze a níže si můžete poslechnout zvukový záznam přídavku (bohužel nahrávka byl pořízena pouze telefonem) na čtvrtečním koncertě v Pardubicích.

Příloha: 

Autentický záznam Vivaldiho koncertu Gabriely Demeterové a Barocco sempre giovane na pardubickém zámku - 16. únor 2012