Chrudim - Galerie Art dává od soboty 16. března nahlédnout do tvorby dvou současných malířů, Jan Poula a Jana Svobody. Slavnostní vernisáž za přítomnosti autorů začíná v sobotu 16. března 15 hodin v prostorách Galerie Art.

Jan Paul, malíř, výtvarný kritik, publicista a prozaik, se narodil v roce 1956 v Příbrami. V dětství kreslil seriály, které publikoval časopis ABC. Vyučil se aranžérem a vykonával různá povolání jako tapetář, písmomalíř, kamenosochař či arteterapeut.

V letech 1979 – 1985 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze. Vytvářel objekty, instalace s použitím textu ve fotografii a zabýval se projekty, které se týkaly otázek identity člověka v současném světě.

Od roku 2004 se věnuje pouze malbě, maluje prsty, bez použití štětců. Fotografuje, píše básně, texty, hraje na kytaru a doprovází se na foukací harmoniku. Zabývá se publicistickou činností v oboru výtvarného umění.

Ze tmy do světla

Jan Paul: „Stojím do budoucna před velkým úkolem – namalovat světlo, jež nevrhá stín, odnikud nikam nesměřuje, ale věčně trvá, a jež se v malbě uskuteční vlastní kvalitou. Světlo ne jako stopa barvy zanechaná na plátně, ale jako duchovní energie vyzařující z prostoru malby.“

Jan Svoboda se narodil v roce 1957 v Novém Městě na Moravě. Vystudoval Stavební fakultu VUT Brno. Od roku 1990 až do současnosti se věnuje malbě, kresbě, sochám z přírodního materiálu a originálním bytovým solitérům.

Jan Svoboda ve svých obrazech neřeší aktuální společenské dění, nemoralizuje, nevnucuje objektivní pohled ani nenabízí řešení. Nekonečně modelovaný prostor jeho pláten je obrazovým průvodcem vlastním světem a díky malířově originalitě, hravosti a mnohoznačnosti i světem, ve kterém hledá rovnováhu, principy a podstatu. Autorovo okouzlení naznačují i hravé názvy jednoznačně dotvářející příběh výtvarného ztvárnění.

Žluté přemostění

Jan Svoboda: „Vše co dělám, je o pocitech. Tím, že jsem se nikde neučil technologii, neznám základy, řídím se pocitem. Baví mě převádět do obrazu své dobré pocity. Když mám třeba rýmu nebo mi není dobře, na plátno se ani nepodívám. Dbám na to, aby už příprava obrazu byla dělána s dobrým pocitem. Pocit je strašně důležitý. Nejsem bytostný malíř a myslím si, že bych mohl klidně dělat i něco jiného a dělal bych to rád. Dívám se na své věci z odstupu, abych viděl souvislosti. Myslím, že ani lidé nechtějí obrazy, ale chtějí pocity, které z nich mají, které u nich prožívají. Navodí si svůj příjemný pocit tím, když se na můj obraz podívají.“