Chrudim - Ještě v průběhu ledna je možné v Regionálním muzeu uvidět vánoční výstavu hraček Marka Rejenta. Součástí prezentace je také výstava ve výstavě nazvaná Hračky pro nehodné děti. Ačkoli Vánoce v muzeu mají před sebou poslední víkend, Hračky pro nehodné pokračují dál. Zčásti proto, že Chrudim očekává návštěvu prezidenta. 

Hračky jsou v Rejentově tvorbě nová kapitola z roku 2014, kdy byla první část představena v prestižní výstavní síni Makromolekulárního ústavu v Praze. Ale použitý princip je přítomen u Rejenta už dlouho. Je to humor, někdy až na dřeň, absurdita, groteska, kritické myšlení. V hračkách navazuje na původní výrobu pohyblivých soustružených dřevěných figurek. Ale zatímco slavné zakulacené postavičky z Krouny a Hlinecka si udržují poetiku vycházející z 19. století, Rejent se odvážně a s nadhledem pustil do kritiky současné společnosti.

Sochař typy svých figurek zaktualizoval. Jen málokteré dítě ví, kdo je husar nebo dragoun, ale zato každé je obeznámeno s existencí policistů, skinů a bezdomovců ve městech. Ovšem nemylme se, tohle jsou hračky, se kterými si nejspíš nikdo soudný hrát nebude. Série Rejentových hraček je skutečná moralita. 

Název výstavy parafrázuje knihu slavného francouzského básníka Jacquesa Preverta Pohádky pro nehodné děti. Nehodné děti jsou ty, které poznají, kdy je příběh schválně svádí na scestí snadného a pohodlného řešení. Výhodného, ale jak pro koho. Prevertovy pohádky stejně jako Rejentovy hračky kritizují klišé, pokrytectví, vzájemnou lidskou neúctu a nedostatek respektu a tolerance a rozhodně také bláhový přístup k současnosti.

Hračkami vychováváme své děti, symbolizují náš rodičovský vklad, jak filtrujeme společenské reálie v zájmu vytváření osobnosti dítěte. Speciálně dřevěná hračka má zdravý ekologický a tradicionalistický symbolismus vlasteneckého charakteru. Navíc Rejentovými zažitými inspiračními zdroji byly světoznámé figurky nositelů lidových tradic. U Rejenta je ovšem z husara policista, z dragouna tělocvikář, z princezny paní učitelka nebo naopak lehká žena. Nejsou to témata pro děti, ale pro dospělé - v zájmu našich dětí tato témata testují toleranci společnosti a nastavují zrcadlo. A dokazují, že svět soustružených dřevěných hraček má stále co říct a stále nese živé poselství. 

Prezident je státní symbol, mluvčí je jeho ústy - kdo by si s nimi chtěl hrát? Přesto jejich podoby zdobí novinové články, televizní zprávy, jsou parodování v kreslených vtipech, scénkách s gumáky i na divadlech. Nejen oni jsou předmětem reportérského zájmu, satiry od umělecké po jadrnou určenou široké veřejnosti. Tak to má být. Kdo vstupuje do veřejného prostoru, a zvláště politického prostoru, a má pro sebe rezervován hlavní vysílací čas všech médií a první stránky novin, na něj cílí dalekohledy, objektivy, invektivy, závist, kritika i chvála. 

Podle úvodního slova Martiny Vítkové.