Chrudim - Byl utahaný a zatoužil chvíli po ústraní. Přesto se ještě stihl podepsat na zeď chrudimské kavárny Picollo, kde si dávají dostaveníčko všichni místní intelektuálové, a vzápětí vyslyšel žádost Chrudimských novin o rozhovor.

"A tak, vy jste zdejší noviny, to pro vás musím udělat," odpověděl Jan Saudek a naznačil mi, abychom si spolu sedli stranou zájmu veřejnosti. Za pár vteřin bylo jasné, že si budeme rozumět a z tónu našeho rozhovoru mi přišlo, že se vlastně známe spoustu let. Mám rád otevřené lidi bez přetvářky a přesně takový živočišný Saudek je.

Před návštěvníky vernisáže jste se pochlubil příběhem z roku 1961, který jste v Chrudimi prožil. Co to bylo za historku? Byla to milostná historka. Navštívil jsem tady s mým bratříčkem dvě dívky, za kterými jsme přijeli do Chrudimi vlakem. Byli jsme tehdy podstatně mladší a dívky ještě o trochu víc a došlo zde tenkrát k tomu, co v období květin a volné lásky bylo běžné. Prostě jsme se tady tenkrát ušlechtile bavili. Poté jsem Chrudim navštívil ještě jednou. Bylo to s mojí bývalou přítelkyní v roce 1996, kdy jsem byl hostem při otevření Pohodového knihkupectví ve Filištínské ulici společně s moderátorem Janem Rosákem. Bylo to rovněž rozkošné, ale už nedošlo k takové orgii jako poprvé, protože se doba změnila.

Nyní jsme v Chrudimi potřetí a musím přiznat, že výstava je připravena neobyčejně pečlivě a s citem a že zdejší atmosféra byla jedna z nejlepších, které jsem kdy zažil. Sám jsem bohužel Pražák, ale musím říct, že Pražáky nemám moc rád, protože jsou, je to strašný výraz, oprsklí, ale lepší výraz nenalézám. Jsou vychytralí, znudění a tady jsem se setkal, možná si to namlouvám, s větší upřímností.

 Pochvalně jste se zmínil o Východočeškách... Proč? Češky jsou vůbec nejkrásnější holky na světě, ale pamatuji si tenkrát na ty dívenky, o nichž jsem hovořil, a navíc mám ještě přítelkyni z Pardubic, což je odsud nedaleko, proto si myslím, že nic lepšího, než Východočešky, prostě neexistuje. Někdo říká - Moravanky. Připouštím, že ano, ale přeci jenom zdejší dívky jsou fenomen.

Všiml jsem si, že se na Vás přišly podívat i ženy, které Vám stály modelem. Ano, byla tu za mnou paní Václava Růžičková a Veronika Bromová, která mi stála modelem hned několikrát, a musím uznat, že všechny tyhle fotky jsou nezapomenutelné. Je to opět důkaz, že nekecám a že jsou dívky z tohoto kraje nejpůvabnější. 

Jak dokážete navodit atmosféru, že se nechají některé ženy Vámi přesvědčit do odvážných věcí? Nedělám odvážné věci. Bojím se opravdu něčeho smělého a jsem v podstatě vystrašený. Mám ale dojem, že každá dívka je uzpůsobena k ukazování se, protože je k tomu stvořena a je nádherná na pohled. Pouze jednou, na sklonku svého života, jsem si v sedmdesáti vyzkoušel pornografii, když jsem si řekl, že je nejvyšší čas. Vystupoval jsem v ní samozřejmě já sám, abych někoho nezneužíval a ukázal, že nejsem srab, který fotografuje lidi a sám se schovává. Tvůrci těchto věcí se za ně stydí a nikdy se za svou práci nepostaví.

Udělal jsem tedy jednu jedinou pornografickou fotku, ani dobrou ani špatnou, ale udělal jsem ji samospouští s přítelkyní a byl na ni prostě nejvyšší čas.  

 Co konkrétního plánujete v roce 2012? Věřím, že bych mohl příští rok zase začít naplno fotografovat, vzchopit se, protože jsem na fotografii dočasně zanevřel. Chci jít zase do všeho naplno jako kdysi. Možná je to směšné, protože jsem nedávno někde řekl, že určitou fotografii udělám, až budu starý, což je samozřejmě k smíchu, ale je dobré věřit, že to nikdy neskončí. Víra vám nedá se vzdát. A navíc jsem to slíbil místnímu panu galeristovi.

Čekáte ještě na nějakou múzu? Ano, čekám na lásku, představuji si ji jako pěknou macatou ženskou, která se se mnou bude milovat.

Děkuji za rozhovor.