Když jsem se na včerejší vernisáži dozvěděl o úmrtí Františka Nového, nejdříve jsem se šel přesvědčit na schody, kde vylepují parte. Nechtělo se mi té zprávě věřit. Vzpomínám na dlouhá léta, kdy jsme se spolu při různých příležitostech setkávali. Vždy se to točilo kolem výtvarného umění. Dnes jsem potkal Jirku Sávu, který to také nevěděl. Spolu jsme si také několik vzpomínek připomněli. To, že jsme již staří dědci si oba dobře uvědomujeme. Smrt Franty nás opravdu zaskočila. František se za posledních třicet let, na rozdíl od nás vůbec nezměnil. Naposledy jsem se s ním setkal koncem minulého roku v tiskárně, kde připravoval svůj novoroční kalendářík.

Vloni v létě jsme seděli po mé vernisáži ve Svratce s Honzou Odvárkou a Franta nás zval na svoji letošní Svrateckou výstavu. Loni jsem ho několikrát navštívil na jeho vzorně udržované chaloupce ve Svratce. Vždy byl veselý a plný dalších plánů, které měl před sebou. Při naší velké společné výstavě v osmdesátých letech, vystavovalo nás šest a byli jsme o něco mladší než on,  usměrňoval nás a obrušoval hrany různých většinou zbytečných sporů. Hlavně díky jemu se vše podařilo úspěšně dokončit. Málokomu se podaří po sobě zanechat tak hlubokou brázdu. Vzpomeňme na jeho Lidušku.  Kolik dětí seznámil s výtvarnými technikami či keramikou. Za jeho vedení dostala škola jinou tvář. Někteří žáci se stali profesionálními umělci. Ostatní se bezpečně ve výtvarném umění orientují. Jeho žáci na něho budou vzpomínat ještě dlouhá léta.

Minulý týden jsem byl na vernisáži Evy Vlasákové v Ústí nad Orlicí, kterou pořádal Klub přátel výtvarného umění. Všichni znali Chrudimská setkání sběratelů ex libris. Všichni Frantu pozdravovali. Těšil jsem se, až mu to vyřídím. Bylo to v den jeho úmrtí. Není snad jediný sběratel ex libris, který by Frantu neznal. Stál u založení Kabinetu Ex libris v Chrudimi. Léta v něm pracoval a rozšiřoval jeho sbírky. Měl až zázračnou vlastnost, dokončit to co si předsevzal. Neúnavně a hlavně slušně překonával nejednu překážku, která mu stála v cestě za jeho cílem. Jako by se ten neviditelný kruh uzavíral. Kabinet Ex libris v Chrudimi skončil a sbírky se odstěhovaly někam do Prahy. Jako by se za nimi věčně usměvavý František Nový vypravil na dlouhou nikdy nekončící cestu. Čest jeho památce.