Chrudim - V úterý 26. května od 19. hodiny si v Galerii muzea můžete poslechnout známého kritika a glosátora Jana Rejžka v jeho pořadu Kaleidoskop. Po úspěchu prvního Kaleidoskopu počátkem února tohoto roku máte opět možnost slyšet hudbu známých i neznámých autorů a interpretů, na které v běžných médiích z různých důvodů nenarazíte. 

K úternímu vystoupení nám sdělil několik informací pan jan Vichr, který Jana Rejžka do Chrudimi přivedl. 

Jaký ohlas měl únorový pořad Jana Rejžka v Chrudimi?

Určitě dobrý. Svědčí o tom počet posluchačů, jejich následné reakce i slova samotného Jana Rejžka. Ostatně, kdyby se nedařilo, jistě by nepřijel znovu. 

Jak pořad probíhá? 

Převažuje zmiňovaná hudební produkce, občas dojde i na známé věci známých interpretů, pokud zapadnou do atmosféry pořadu. Minule to byl například Leonard Cohen. To vše okořeněné výstižným, vtipným, často peprným komentářem všeho, co za komentář z pohledu glosátora stojí. Ať už jde o knihy, filmy, CD, divadelní inscenace, které ho v poslední době zaujaly nebo o společenské dění.

Ne se vším, co z jeho úst zazní, každý souhlasí, vždy však stojí za to, zamyslet se nad tím, a udělat si případně úsudek svůj. 

Takže každý Kaleidoskop je jiný? 

Téměř úplně. Uvažujeme o tří až čtyřměsíčních cyklech, což je dostatečně dlouhá doba, aby bylo co komentovat. 

Dá se říci, že Kaleidoskopy Jana Rejžka jsou určitou náhradou za Antidiskotéky Jiřího Černého, který je musel ze zdravotních důvodů omezit? 

Do jisté míry ano, ale především jsou rozšířením nabídky v tomto žánru, neboť na rozdíl od monotématických Antidiskoték je Kaleidoskop, jak už název napovídá, pestrou mozaikou autorových úvah a hudebních ukázek; vždy však jde o hodnotnou kvalitní tvorbu, kterou stojí za to slyšet.

Úterní Kaleidoskop bude navíc zajímavý i tím, že minulý týden vyšlo v nakladatelství Galén souborné vydání Rejžkových hudebních kritik, recenzí a rozhovorů nazvané „Jak tohle vůbec můžete otisknout!"

Kniha vážící dva kilogramy mapuje na téměř devíti stech stranách zásadní období jeho hudební publicistiky, tedy léta 1974 až 1993. Uvádí ji předmluva Jiřího Černého, do děje nás vtáhne už dobový rozhovor s Janem Burianem, výstižně nazvaný "Říkají mu Zuřivec." Jak uvádí anotace na webových stránkách nakladatelství, „…Jan Rejžek se proslavil zejména svými mnohdy nekompromisními kritikami v měsíčníku Melodie, byť většina jeho recenzí vyznívala pozitivně. V 70. a 80. letech minulého století se jeho styl psaní proslavil a Rejžek byl respektovanou autoritou i pro své občanské postoje. Knihu doplňují autentické ukázky z dobové korespondence od fanoušků osobností populární hudby, jichž se nějak dotkl jeho kritický názor..."

Z duše mi mluví nakladatel Lubomír Houdek: "Jsem moc rád, že je Jan Rejžek z vazby venku, mnohé jeho články byly v době publikování pro nás zcela zásadní, výchovné a určující. Čte se to pořád moc dobře. Ať s autorem dnes souhlasím nebo naopak, jeho texty již dávno patří ke zlaté éře československé hudební publicistiky. Lékaři měli Institut postgraduálního vzdělávání, my měli Melodii a k ní přilehlé okolí."

A závěrem informace od Jana Rejžka, že případným zájemcům knihu rád podepíše.