Nasavrky - Letošní ročník Nasavrcké palety přispívá k hlubšímu poznání bohatého uměleckého odkazu tří generací Sigmundů. V prostorách zámku jsou vystavena díla Karla Jana Sigmunda, Zdeňka Sigmunda a Ondřeje Sigmunda. Expozici můžete navštívit až do 4. září. 

Malíř Karel Jan Sigmund (1897-1959) zanechal rozsáhlé dílo, které obohatilo novodobý obraz české země, krajiny a lidí východních Čech. Rodák z Mělníka si zvolil východní Čechy a Heřmanův Městec za svůj domov, oblíbil si scenérie Železných hor a Vysočiny. Obdivoval stromy, vznosné koruny dubů, buků a lip heřmanoměsteckého parku, vyhledával lomy na kámen, s potěšením zachycoval tušený i obnažený nerostný fundament země. Měl vrozený smysl pro rovnováhu protikladů, syntézu viděného a prožívaného světa. Náležel k nejvýraznějším osobnostem východočeské výtvarné kultury první poloviny 20. století.

Zdeněk Sigmund se narodil v roce 1924 v Praze, kde také později studoval na Akademii výtvarných umění, dva semestry u profesora Otakara Nejedlého, potom na Pedagogické fakultě v Brně u profesora Vincence Makovského, B. S. Urbana a Eduarda Miléna. Absolvoval v roce 1950 a o rok později byl přijat do Svazu českých výtvarných umělců. Svůj život spojil s Pardubicemi, kde bydlí a s Heřmanovým Městcem, kde má svůj ateliér. Mnozí znají Sigmundova zátiší, polabské či provensálské krajiny, v pozdějším věku začal i s portréty. Nevěnoval se jen kresbě, na výstavách můžeme často najít i jeho keramiku, má za sebou i realizace pro architekturu.

Dům v Heřmanově Městci, obklopený krásnou zahradou a pyšnící se prosvětleným atelierem, dýchá svojí letitou atmosférou. 

Třetí generaci zastupuje Ondřej Sigmund. I on je pokračovatelem dlouholeté kumštýřské tradice, pracuje v krásném rodinném atelieru v Heřmanově Městci. Po talentových zkouškách na Pedagogickou fakultu v Hradci Králové zjistil, že to není dobrá volba a orientoval se spíš na sochařinu. Začínal keramikou a sádrou, dnes pokračuje v monumentálních objektech, pracuje například i se dřevem.  A to právě proto, že dokáže využívat pokácené stromy ze sousedního zámeckého parku. Dřevo bere jako relativně laciný a lehko opracovatelný materiál. Jeho práce, tak jako každá socha, vyžadují prostor, což mu dává příležitost dívat se kolem sebe s uměleckým zaujetím.