Chrudim - Mistr ateliérové fotografie, obdivovatel kyprých ženských tvarů, rytíř Řádu čestné legie a majitel řady dalších mezinárodních ocenění, Jan Saudek, přijel potřetí v životě hledat múzu do Chrudimě. Tentokrát jej sem nezaválo květinové hnutí jako v 60. letech minulého století, ale sobotní vernisáž výstavy jeho fotografií v Galerii Art.

Ostatně ta praskala ve švech. Přijeli lidé z Chrudimi a okolí, z Pardubic, Hradce Králové i odjinud a ve vzduchu bylo cítit vzrušení ze setkání s vitálním bavičem, kterým šestasedmdesátiletý rodilý Pražák Saudek bezesporu je. Než se ale dostal ke slovu, stihl dav korzovat galerií a zhodnotit průřez jeho práce za několik uplynulých desetiletí.

Někteří se přitom snažili vylepšit svoji představivost nad Saudkovým erotičnem podávaným vínem a nutno dodat, že nejpilněji se v tomto směru jevil předseda spolku Chrudimských patriotů, architekt Kopečný. Byť sklenku často střídal a umně skrýval v ruce, jeho rumělkový obličej v těsné blízkosti mistrových fotografií mnohé napovídal.

A pak už to přišlo. Vodopád slov, žonglérství s pojmy, hbité pohyby na otevřené scéně zaplněné do posledního místečka. Takovou „arénu“ Saudek očividně miluje a bylo to na něm znát. Přestože působil komicky, rozhodně ne tragikomicky. Jeho řeč měla smysl a postihla celý jeho ne vždy radostný život.

Saudek zmínil ve zkratce svoje dřívější dvě výpravy do Chrudimi za zdejšími kráskami a kulturou a z radosti nad zaplněným sálem dal všanc svoji jedenáctitisícovou penzi. Posteskl si zároveň nad „uznáním“, kterého se mu v Česku dostává, zatímco svět mu tleská ve stoje.

Například prestižní týdeník Reflex jej vůbec nezařadil mezi první padesátku nejvýznamějších českých fotografů a také veškerá státní vyznamenání se mu zatím vyhýbají obloukem, přestože jiní fotografové jsou jimi dekorováni. Lehce si přitom šťouchl do prezidenta Klause, když připomněl, čí je to vlastně zeť, zatímco on se musel za normalizace protloukat dělnickými profesemi a byl špehován státní bezpečností.

V návalu slov postihl také svoje „italské“ období, kdy mu členové rodiny zabavili negativy a začali ho vydírat. Proto jsou některé vystavené exponáty v Chrudimi jedinými originály, které má mistr k dispozici. Na závěr svého projevu ještě vystřihl Shakespearův citát, jehož dílo kdysi přeložil jeho strýc Adolf Saudek.

Poté se už Jan Saudek vrhl do víru svých obdivovatelů a nestačil se podepisovat a fotografovat s nimi. Lidé brali galerii útokem a kupovali snad každý Saudkův katalog či pohlednici. Všichni si chtěli domů odnést na mistra památku, což byla neklamná známka toho, že ne každý měl zrovna při sobě od šedesáti do sto dvaceti tisíc. Přesně v těchto relacích se totiž ceny Saudkových fotografií pohybují. Ale i takoví kupci se tu v sobotu našli.

Co říci závěrem? Saudek je noblesní bonviván - navenek s dětskou duší klauna a uvnitř křehký chlapík ze staré prvorepublikové školy. Jeho múzou je symbol plodnosti, Věstonická Venuše. Jak příznačné pro umělce, který zplodil tolik dětí a tolik snímků, jež rozdělují svět na ty, kteří ho bezmezně obdivují a na ty, které svým lidstvím provokuje.