Chrudim - Giganty světové rockové scény, kteří letos oslavili 50 let koncertování po všech předních světových scénách, si můžete poslechnout 11. září od 19 hodin v Divadelní kavárně spolu s průvodním slovem Jiřího Černého.

Chrudimské noviny při této příležitosti požádaly Jana Vichra, který pana Černého do Chrudimi přivedl, aby nám řekl pár slov o skupině a o jeho vztahu k ní.

Kdy jste se setkal s Rolling Stones poprvé?

Abych pravdu řekl, už si to přesně nepamatuju. Určitě to bylo už na počátku 60. let, kdy začínali, ale přiznám se, že mými favority mezi tou plejádou skvělých rockových skupin, kterých bylo v té době neskutečně mnoho, tehdy nebyli. V roce 1962, od kdy se datuje jejich koncertování, mi bylo 13 let. Jako puberťáka mě zajímaly především „měkčí“ beatové skupiny, hlavně Beatles, Tremeloes, Beach Boys, Bee Gees a spousta dalších, které vystupovaly v těch krásných 60. letech.

Takže žádná tvrdá mánička?

Ale jo, mánička, to jo. Vlasy na ramena, hlavně pak při studiu na gymnáziu. To bylo poznávací znamení, projev vzpoury a volného myšlení. Ale taky trochu uniforma, samozřejmě. Do maturity v  roce 1968 jsem žil v Karlových Varech, tam měl každý druhý někoho v Německu (tenkrát NSR), já taky, takže jsme si navzájem půjčovali a vyměňovali desky, tenkrát samozřejmě černé vinylové. A desky s Rolling Stones patřily jasně mezi desky z nejcennějších. Po příchodu do Prahy, kdy jsem si i díky pravidelným návštěvám Antidiskoték Jiřího Černého začal rozšiřovat svůj hudební obzor i počet gramofonových desek, patřili samozřejmě Rolling Stones mezi základní „stouny“ mé diskotéky.

Byl jste na jejich koncertech v Praze?

To jsem si samozřejmě nemohl nechat ujít. Pamatuji se, že první koncert (mimochodem vstupenka tenkrát stála neuvěřitelných 275 Kč!) jsem prožil jako ve snách. Byl to první takový koncert po revoluci, první světová skupina, kterou jsem viděl na vlastní oči. No, viděl, já jsem ve svých 41 letech chvílemi brečel štěstím, takže jsem to měl dost zamlžené, k tomu začalo pršet, takže dvojitá vodní clona… ale slyšet, slyšet byli výborně. Všechny ty naposlouchané pecky, no neskutečné. Dodnes si to mrazení v zádech pamatuju. Další koncert v roce 1995 na Strahově jsem si už vychutnal i se svou ženou.

Máte nějaký zážitek z poslední doby?

Film Martina Scorseseho z roku 2008 Shine a Light, zachycující jejich koncerty v říjnu a listopadu 2006 v jednom z newyorských divadel. Doporučuji všem fanouškům, kteří film dosud neviděli. Je to zároveň rekapitulace tvorby Stounů s prostřihy na archivní rozhovory a fantastickou atmosférou celého koncertu. Věřím, že alespoň část atmosféry z jejich koncertů se přenese i do Divadelní kavárny mezi vnímavé chrudimské publikum. Musím říct, že čím jsem starší, tím více mám ke Stounům blíž, tím více se mi líbí.

Děkuji za rozhovor.

The Rolling Stones Shine A Light Trailer