Chrudim – V našem regionu se k velikonočním svátkům váže mnoho tradic. Ty letošní Velikonoce se opět odvíjejí s jiným, a hlavně chudším, scénářem. Nezapomeňme ale na to, že tradice vždy vedly k upevňování zdraví. Velikonoční tradice připomínají expozice na Veselém Kopci u Hlinska.

Zelený čtvrtek   

Pojmenování tohoto dne plyne z předkřesťanských dob, kdy lidé oslavovali rašící zeleň a pojídali pokrmy se zelenými bylinkami. Od Zeleného čtvrtku do Bílé soboty nezvoní kostelní zvony, které podle tradice odletěly do Říma. Místo zvonění se pak vesnicemi ozývalo klapání a řehtání dřevěných řehtaček v rukou chlapců. Chlapci třikrát denně obcházeli vesnicí, modlili se u křížků a kapliček, cestou klapali a hrkali. Snad je to pozůstatek pradávné představy o tom, že hluk vyhání zlé síly.

Velký pátek
V křesťanské liturgii je to významný den, kdy lidé měli zachovávat vážnost a věnovat se rozjímání. Ovšem v lidových představách to byl den obestřený mnohým kouzlem. Věřilo se, že v tento den se otevírá země a člověk může spatřit ukryté poklady. Každý se měl také před východem slunce omýt proudící vodou, aby byl zdráv.

Bílá sobota
Bílou sobotou končí čtyřicetidenní půst. Před kostelem se spalují kočičky posvěcené o loňské Květné neděli a do místního kostela se pak nesou zapálené svíce – symbol Kristova vzkříšení. V lidových představách pak tento den patřil ohni – hospodyně uhasila doma oheň a znovu ho zapálila po návratu z kostela. Před polednem na Bílou sobotu končí obchůzky chlapců s klapačkami a řehtačkami. Za svou službu dostávali odměnu – sladkosti, vajíčka, výjimečně peníze. V některých vesnicích v okolí Vysokého Mýta, Hrochova Týnce a Litomyšle se dodnes koná prastarý zvyk vodění Jidáše.

Velikonoční neděle zvaná Boží hod velikonoční
zakončuje sváteční týden. Ráno se koná bohoslužba, při níž si lidé nechávali (a místy tak činí dodnes) posvětit pokrmy, které se pak staly součástí svátečního oběda. Byly to hlavně mazance, případně uvařená vajíčka. Oběd byl sváteční – skládal se z pokrmů ráno posvěcených a hospodyně na Hlinecku připravovaly také svítek (nádivku) zvaný hlavička. Přidávaly se do něho především jarní bylinky a podle možností i trochu masa, nejlépe jehněčího. Na svátečním stole nechybělo ani pečivo zvané jidáše. Jidáše jsou sladké velikonoční pečivo z kynutého těsta slazeného medem. Podle lidových tradic by se měly upéct i sníst na Zelený čtvrtek. Věřilo se, že kdo sní jidáše za svítání, bude se těšit pevnému zdraví.