Chrudim - Loutkářská Chrudim, v pořadí už 61. ročník známého loutkářského festivalu, zaplňuje hlediště všech scén kulturních stánků v našem městě. Rok od roku je setkání vodičů neživých herců jiné a přesto stále stejné.

Rodiče vezmou své malé ratolesti a vydají se za čtyřicet korun usednout do hlediště Malé scény Divadla Karla Pippicha. Tam se všichni povinně budou bavit, protože loutky jsou přece zábavné a vtipné. A za rok si toto kolečko zopakují znovu a další rok zase. Dokud děti nedorostou a jejich zájmy už dřevěný paňáca neuspokojí. Z dospělých pak na představení zavítají především ti, jimž jsou loutky skutečnou životní náplní – samotní loutkáři, nebo ti, jejichž kulturní preference jsou zaměřeny směrem hurvínkovským.

Velká část Chrudimáků však přehlídku statečně ignoruje. Ví, že existuje. Ví, že většině obyvatel naší vlasti se při vyslovení názvu města vybaví právě spojení „Loutkářská Chrudim“. Ale sledovat marionety jim přijde jako ztráta času.

Ještě tak přijdou na večerní představení kapel, jejichž repertoár má s loutkami pramálo společného. Musí být nesmírně těžké vybírat účinkující na doprovodný program. Přesto by možná stačilo pozvat třeba bratry Formany. Jejich umění prošlo ohněm zahraničních stáží, amatárští loutkaři by se jistě něco přiučili.  

Představení ve stanu mají návštěvnost slušnou.

Otázka, která se nabízí, je tedy jasná – „Nedělá Chrudimské beseda loutkářům jen velmi slušnou produkci“? Stejně dobrou, možná i lepší službu by vodičům loutek poskytl nějaký přírodní amfiteátr, nebo park, protože se opravdu nezdá, že by jim vadila absence širšího dětského publika. Umění pro umění. Proč se loutkáři nevypustí do města? Proč na každém rohu není jedno divadélko? V minulosti se tento model osvědčil. Pomohl by zapojit do kulturního života daleko větší část Chrudimáků, loutkáři by získali publikum, o němž se jim teď může jenom zdát.

Stejně, jako v roce loňském, i letos se starší zájemci mohou odreagovat na zmiňovaných koncertech známých kapel i místních umělců. Stejně, jako v roce loňském, i letos zahajoval „Loutkárnu“ štrůdl. Přesto bylo zahájení jiné, než v letech předchozích. Nedala se na něm přehlédnout snaha města o vybudování nového centra společenského života. Už to není Resselovo náměstí, kde se dříve tísnily stovky lidí. V sobotu se putování Chrudimí zahajovalo v nově zrekonstruovaných Klášterních zahradách. A dětí ve štrůdlu bylo možná třicet.

Počíhali jsme si na typického obyvatele města, který se na představení vydal. Maminku a dva malé potomky. Fotit se nechtěla ani dlouhém přemlouvání nepomohlo. Pár slov nám ale řekla.

„Na představení jsem šla jen kvůli dětem. Sama bych se sem nevydala. Loutky jsou přece pro děti.“

Jiný návštěvník, Bohuslav Švanda ze Svitav byl o něco sdílnější.

„Přijeli jsme s manželkou a vnoučaty. Ve Svitavách žena pracuje ve Středisku kulturních služeb, takže se jedná vlastně o polopracovní návštěvu,“ usmívá se dědeček a vnouček zatím pobíhá kolem.

„Malé děti vydrží na představeních jen chvilku, to je jasné. Takže to střídáme. Jdeme se projít ven, pak zase zpět do stanu,“ vysvětluje.

Bohuslav Švanda

Umístění scén, na nichž se konají představení mu vyhovuje.

„Je to tak dobře. Dříve byla představení rozstrkaná po celém městě. To jde možná u představení malých, ale ta velká, kde je potřeba přeci jen zabezpečenější zázemí, tam je například Malá scéna velkou výhodou.“

Jedno negativum se přeci jen najde.

„Zahájení festivalu se tentokrát konalo v Klášterních zahradách, což je hezké místo. Co nám ale hodně vadilo, byla absence laviček na sednutí, stromů, nebo slunečníků, které by stínily před úporným sluncem. Jako opravdu velký nedostatek pak vidím zavřené veřejné WC. Náhrada za něj pak veškerá žádná,“ zamýšlí se Švanda.

Když se pak člověk zaposlouchá do rozhovorů rodičů houpajících děti na houpačkách, těžko se dá přeslechnout občasný povzdech. Některá představení jsou až příliš moderní a umělecká. Loutky hrají vedlejší roli a jinotaje postmodernismu obyčejnému divákovi nedocházejí. Tím spíše dětem.

Loutkáři jsou však spokojení. Zázemí jim vyhovuje, návštěvnost zas až tak netrápí. Budoucnost Loutkářské Chrudimě je otevřená kapitola. Zkuste nám vy, čtenáři, navrhnout, jak byste si představovali program a třeba i umístění „Loutkárny“. Které umělce byste v Chrudimi rádi uvítali, jací by se tématicky hodili. Diskuse pod článkem a redakční maily jsou Vám k dispozici.