Pardubice - Když se řekne lavička, každý běžný člověk si představí dva betonové prefabrikáty spojené čtyřmi namořenými fošnami. Není pak divu, že když takový člověk uslyší o lavičce za 60 tisíc korun, zděsí se.

Není zarážející ani to, že vytržené z kontextu využívají tyto informace odpůrci projektu, jehož jsou tyto lavičky součástí. Smutné však je, pokud s tímto tématem stejně pracují média, která mají k dispozici kompletní informaci a měla by být nositeli vyváženého zpravodajství.

Ale zpět k lavičkám. Ty, které mají být vybudovány v Tyršových sadech, mají s těmi zmiňovanými, které se dají koupit v každém hobby marketu, společné snad jen to, že jsou určeny k sezení. Jinak je představu běžné lavičky třeba zcela opustit.

V případě Tyršových sadů budou vyrobena unikátní autorská díla, která zapadají do koncepce celého projektu. Znovu připomínám, že tento projekt prošel vítězně hodnoceními dvou odborných komisí a byl několikrát schválen zastupitelstvem.

A v této podobě byla také řádně vysoutěžena jeho realizace s tím, že zvítězila firma, která nabídla nejnižší celkovou cenu. Ta je v podobných případech jediným hodnotícím kritériem, přičemž každá soutěžící firma volí vlastní strategii a využívá svých specifických zdrojů a know-how. Není tedy možné po ukončení soutěže vyzobávat z rozpočtu jednotlivé položky a dodatečně smlouvat o jejich ceně.

Je třeba si uvědomit také to, jak mají lavičky v Tyršových sadech vypadat. Je navrženo pět základních typů laviček s možností zrcadlové modifikace. Jedná se o čtyřmetrové stavby s pevnými základy tvořené konstrukcí z nerezové oceli a dřevěnými lamelami z exotického dřeva, které by mělo být zárukou jejich dlouhověkosti. Ty dražší jsou navíc opatřeny osvětlením.

V ceně je také zahrnuta odborná instalace laviček. Z tohoto popisu už by mohlo být i nezasvěcenému jasnější, že takovou lavičku nelze pořídit za tisíc korun. V Tyršových sadech mají být lavičky, které budou odpovídat cennosti tohoto prostoru a jeho poloze v centru města, které by mělo být jeho výkladní skříní. Materiály pak jsou zvoleny tak, aby jejich provedení ocenily i příští generace Pardubáků.

Adekvátnost ceny za takováto jedinečná díla potom nejde posoudit jinak, než porovnáním s konkurenčními nabídkami. I z tohoto srovnání vychází cena nabídnutá společností DIS jako cena obvyklá, žádný z konkurentů nenabídl výrazně nižší cenu podobnou té, se kterou pracovala MF DNES (tedy zhruba poloviční), některé nabídky byly naopak až dvojnásobné.

Zpochybňovány jsou i další jednotlivé součásti projektu na revitalizaci Tyršových sadů. Závlahový systém za 4 miliony korun. Nikdo už toto číslo nedává do souvislosti s obrovskou plochou pobytových trávníků (rozloha přes 50 000 m2), které v parku budou a které je třeba pečlivě ošetřovat, aby je mohli po celou sezonu využívat návštěvníci parku.

Že se jedná o moderní automatický systém, který podle aktuální hydrometeorologické situace vyhodnotí potřebu zalévaní a pokud to nebude skutečně nutné, nebude přispívat k podmáčení parku, je dokonce prezentováno jako nestoudné plýtvání. A takto bych mohl pokračovat dále.

Ano, Tyršovy sady by se daly revitalizovat za mnohem méně peněz. Nebylo by je možné využívat celý rok, absence herních prvků by nepřilákala maminky s dětmi a další návštěvníky, park by nezískal novou dlouhověkou koncepci zeleně a ničím by nepřispěl do architektonického utváření městského centra.

Já však trvám na tom, že pokud všech těchto atributů můžeme dosáhnout za minimálních nákladů města, je třeba této šance využít. Neztotožňuji se totiž ani s těmi názory, které realizaci tohoto projektu považují za plýtvání evropskými prostředky.

My nestavíme žádnou silnici odnikud nikam, abychom podojili Evropu. Chceme zelený kout v centru města, který bude nikoliv skanzenem, ale pěkným místem hojně navštěvovaným všemi věkovými kategoriemi občanů. A ač se aktivisté i některá média snaží tvrdit opak, nevěřím, že takový projekt je v rozporu s míněním většiny Pardubáků nebo zástupců evropských institucí.

František Brendl, náměstek primátorky Pardubic