Pardubice – Obchodník jednal bez nároku na odměnu, protože věřil, že správná věc se má udělat bez podmínek. Zákaznice odpověděla gestem, které nechtělo nic vynutit, jen vyjádřit úctu. A i když její poděkování bylo odmítnuto, zůstalo mezi nimi něco, co se nedá vyčíslit: vzájemný respekt, který se rodí jen tehdy, když se dobré úmysly potkají v čisté podobě. V tichém gestu a nezištném odmítnutí se potkaly dvě hodnoty, které se dnes často míjejí: poctivost a úcta. 

Zdroj: MP Pardubice

Poctivý obchodník z Pardubic pomohl vrátit ženě obálku se 100 tisíci korunami, kterou u něj omylem zanechala. Nečekal na nic a zavolal policii, aby peníze doputovaly zpět ke své majitelce. Odmítl přitom i zákonem garantované nálezné. O několik dní později se seniorka do obchodu vrátila. Tentokrát vědomě, s úmyslem poděkovat, a položila na stůl tiše obálku s částkou 40 tisíc korun a vzkazem pro nálezce. A odešla. Když to obchodník zjistil, i tentokrát si ale peníze nevzal a požádal strážníky, aby peníze ženě vrátili.

Muž sice odmítl peníze, ale ne ženinu vděčnost, jen její hmotnou podobu. Právě v tom spočívala síla celého okamžiku. Svým rozhodnutím potvrdil, že jeho čin nebyl motivován odměnou. Nechtěl nic zpět, protože už samotná možnost pomoci pro něj znamenala více, ale žena neztratila možnost poděkovat. Její gesto — i když bylo odmítnuto — zůstalo platné. Bylo projevem úcty, která se nedá vyčíslit ani vrátit v bankovkách. Odmítnutí daru v tomto případě neznamenalo odmítnutí vztahu. Naopak, posílilo důvěru mezi lidmi a ukázalo, že pomoc může být i dnes nezištná.