18. října se letos poprvé otevřela výstavní síň Pipichova divadla v Chrudimi. Bude to také letos výstava poslední. Je to bída, na kulturní město tří muzeí. Sezonu svoji výstavou zachraňovalo Muzeum loutkářských kultur.

Blížila se sedmnáctá hodina a lidé pomaloučku začínají přicházet. Trochu na tom měl zásluhu plakát. Ten připomínal spíše doprodej nějakého drátěného programu. Podcenilo se, že lidé nečtou. Jakmile je něco okamžitě nezaujme, dále se s tím nezdržují. Možná by stačilo použít siluetu Mydlářovského domu nebo loutky. Na druhou stranu s takovým výstavním podzimním dnem, plným slunce a zlatých listů by měl problém i plakát od Jana Hlíny. Toho už těžko někdo překoná.

Nervozita pracovnic muzea  vzrůstala. Nakonec se odněkud lidé vyrojili a do zahájení to ve výstavní síni jen bzučelo. Řešení výstavy bylo neobvyklé, ale ne nepříjemné. Někdo se smíchem prohodil, že si díky oplocení připadá jako na stavbě. Co by se nechalo vytknout, byly malé popisky. Chtělo to mít oči jako sokol, nebo brýle. Šlo o to představit soubory a to se povedlo. Škoda, že se rychle blížilo představení Divadla bratří Formanů. Z výstavy se nikomu moc nechtělo, ale nedalo se nic dělat.