Pondělí 4. září. Ráno slavnostně začínal nový školní rok. Večer pak neméně slavnostně končil v Pipichově divadle festival Zlatá Pecka. Festival, který svým významem a úrovní není zatím zdaleka tak doceněn jak by si zasloužil. Vše to stálo na osobnosti Dagmar Peckové z Medlešic. Kdyby s ředitelem Chrudimské Besedy nekamarádila od dětských let, pochybuji, že by se vůbec uskutečnil. Tato dáma světového věhlasu si mohla klidně užívat léta. Měl jsem možnost s ní mluvit po představení a obdivoval jsem nejen to, že je krásná žena, ale i její nadšení a vitalitu. To měla opravdu perný týden za sebou.   

Hru Carmen y Carmen nebo jak se uvádí pásmo, napsal a režíroval Jan Jiráň. Na klavír doprovázel Marek Kořínek. Hra je úplně čerstvá a byla napsána pro tento festival. Chvílemi to bylo i znát. Scéna byla skromná, ale celkem sympatická. Dalo se věřit, že to je hospoda.

Kapela opravdu doprovázela a nesnažila se zastínit hlavní postavy Dagmar Peckovou a Barboru Hrzánovou. Ta hrála opravdu výborně. Bylo znát, co je její profese. Ve zpěvu tomu bylo naopak. Líbila se mi scénka, kdy spolu lezly k okraji jeviště, a ptaly se diváků, kolik stála vstupenka. Poté, co se dozvěděli cenu 450 Kč, řekly, že musejí přidat. I mě, a nejen mě, se zdála zbytečně vyšponovaná. Ono někdy při velkém tahu praskne i kvalitní lano. To nemění nic na tom, že představení byla již dlouhou dobu vyprodána.

V divadle byla skvělá atmosféra. Opět převažovaly divačky, ty se těšily hlavně na Dášu. Hlediště aplaudovalo ve stoje a to se každou sezonu nestává. Trochu mi vadilo stále se rozmáhající se pískání do potlesku po vydařených scénách. Myslím, že divadlo není náměstí nebo stadion. Ale nenechte se odradit a choďte do divadla dál.