Romové až donedávna trápili svým problematickým soužitím na Chrudimsku takové obce, jako Prachovice, Úhřetice, Hrochův Týnec nebo Čankovice. Postupem času pronikl ale tento fenomén i do Chrudimě.

Důkazem není jen kdysi výbušná lokalita Revoluční ulice, ale i události posledních dní, respektive jediného dne, který lze zmapovat ve svodce událostí zdejší městské policie.

Vemte si třeba v tomto týdnu takové úterý. Hned tři výjezdy strážníků před Albert, Kaufland a Penny market v ulici Obce Ležáků, kde Romové obtěžovali s igelitkou v ruce nakupující občany, jimž doslova vnucovali neznačkové hodinky.

Podle všeho jde o dobře organizovanou skupinu, která dokáže včas zavelet k ústupu a nenávratně zmizet, jakmile se přiblíží policie. Ostatně, tahle parta před chrudimskými supermarkety neoperuje poprvé.

Když listujeme úterní svodkou dál, tak zjistíme, že se tři patnáctiletí romští mladíci pokoušeli ve Škroupově ulici okrást o železo místního muže, který je naštěstí dokázal včas vyrušit. Mladé Romy zachránil "pud sebezáchovy", když přeskočili plot a zmizeli někde v prostoru letiště.

A máme tu podvečerní "bengál" hlučící romské mládeže v Lázeňské ulici nebo rušení nočního klidu v sídlišti Na Větrníku ve dvě hodiny ráno, kdy se na liduprázdné ulici hádala dvojice Romů obklopená houfem dětí a lidé nemohli spát.

Vím, že mě za tenhle postřeh budou jako kdysi bruselští úředníci a místní aktivisté pranýřovat, ale kdo tvrdí, že je soužití s Romy vždy bezproblémové, pak není z tohoto kraje a věci buď bagatelizuje nebo zamlčuje.

To je také podle mne jedna ze zdánlivých maličkostí, proč to společná Evropa někdy prohrává v očích našich spoluobčanů na celé čáře. Od zkreslování situace je totiž už jen kousek k nenávisti. Učme se proto nestrkat před problémy hlavy do písku, nazývat věci pravými jmény a s Romy přitom vycházet v dobrém. Hned bude na světě jasněji.