Chrudim má svého kočkopsa. Je jím bývalý pivovar. Z jedné strany se baví hlasitě mládež a reflektory odsud za dunění hudby metají k nebi obrovské kužele světla, evokující UFO na obloze, a hned na protější straně, jen pár desítek metrů odsud, získali následně azyl důchodci, kteří sem přišli prožít nerušený podzim svého života.

Smutnou kulisu tomu všemu teď dotváří okolní nezabezpečená ruina pivovaru, v níž může každou chvíli někomu něco spadnout na hlavu, ať už při krádeži nebo nevinné dětské hře.

Něco takového bylo možné snad jen v 90. letech minulého století, kdy bylo veškeré podnikání teprve v plenkách a připomínalo svými pravidly spíše Divoký Západ, než cíleně plánovaný seriózní projekt 21. století.

Vše se ale děje v rámci zákonných pravidel a tak se má náš kočkopes čile k světu. Vyrostl živelně a podle toho také vypadá. Důchodci jsou z centra města proti všem pravidlům odsunuti na jeho periferii a o idylickém prostředí, jež má sloužit aktivnímu odpočinku či klidným procházkám, nemůže být v těchto končinách ani řeč.

Škoda jen, že někdo z radnice, když byl areál k mání v konkurzu za pár stovek tisíc, nezavětřil a nekoupil ho pro město zpět. Dnes jsme se tu mohli za evropské peníze pyšnit docela jiným, evropským poměrům konkurujícím objektem. Jenže nepyšníme a není čemu tleskat, protože se tu zabydlel kočkopes.