Statistika mluví jasně. Během pár let se přiblížíme situaci, kdy bude normální potkat na každém druhém kroku osobu v seniorském věku. Co ale některým už normální dnes nepřipadne, je připustit si, že se to týká i jich. Lidé starší 65 let jsou podle údajů Českého statistického úřadu nejrychleji rostoucí skupinou obyvatelstva v Pardubickém kraji. Zatímco na přelomu tisíciletí tvořili 14 procent populace, v roce 2019 už to bylo 20 procent a od roku 2019 stoupl počet seniorů o 41 tisíc.

Místo posilování stereotypů by to chtělo osvětu

Všem jistě utkvěla v paměti úžasná činnost chrudimského Spolku Hurá na výlet, který pro seniory pořádal před koronavirovou krizí různé akce, festivaly a výlety, když ale spustil spolek minulý pátek svoje oficiální první koronavirové vysílání pro seniory, aby jak sám předseda Tomáš Martínek říká, vyplnil čas do obnovení své obvyklé činnosti, někteří zakroutili nechápavě hlavou.

A v čem vidí někteří problém? „Jsou snad všichni senioři stejní, trpí snad všichni důchodci v představách ostatních senilní demencí? Musí být v tónu moderátora opravdu cítit, že je divák klientem sociální služby, anebo je člověkem, který chce žít i v důchodovém věku naplno?“ ptá se za všechny sociální pracovnice, která si přála zůstat v anonymitě.

Jistě by mohlo být zajímavé seznámit se prostřednictvím programu Hurá TV s inspirativními lidmi, kteří se snaží i přes těžkosti stárnutí žít život naplno. Možná čeká tento nový TV program ještě mnoho transformací, jeho tvůrci jsou naštěstí změnám otevření a sami vyzývají diváky, aby s nimi sdíleli svoje postřehy, ale je potřeba taky říct, že příliš rychle hned na úvod zabředl do stereotypních představ o seniorech. A tak jim přejeme, aby sáhli k přeladění v tónu hlasu a aby měli na paměti u tvorby příštího dílu i ostatní rozmanitou populací lidí v důchodovém věku.

Co na Hurá TV říká známá socioložka Jiřina Šiklová?

Jiřina Šiklová, které jsem se po zhlédnutí prvního dílu Hurá TV zeptala na její názor, co říká na formu a obsah nového vysílání pro seniory, mi dala za pravdu, když jsem s ní sdílela svoje dojmy. 

„Je to asi hodně ‚blboučké‘ a tím se ze starých lidí dělají zase ‚jinak‘ vyčlenění lidé,“ odpověděla, i když nejdříve zhlédla kousek vysílání jen s vypnutým zvukem. „Osobně si myslím, že tyto pořady trochu tu tematiku zjednodušují a vlastně takto oslovenou skupinu vydělují. A to je dle mne chyba. Pak to dělí i ty staré lidi na skupiny … a dává jim to hodně zjednodušenou identitu jen na podkladě věku. Vlastně to přispívá k jejich další izolaci. Jsem pro reflexi minorit, uznání či mlčení k jejich specifikám, pro třeba speciálně zaměřený pořad, ale ne pro podobné pořady, které rozdělují společnost. Sice již ne na podkladě ‚třídního původu‘ či majetkového zařazení, ale na podkladě vlastně jim nepřímo vnucených identifikačních rolí. Ale to je na delší povídání. Proto jsem třeba založila Gender Studies, ale ne Feministické studie,“ vysvětlovala svůj přístup socioložka Jiřina Šiklová (85). 

Budoucnost máme ve svých rukou?

Možná, že máte stále pocit, že to s vámi nemá nic společného, ale uvědomte si, že většina dnešní populace patří do takzvané „šedé generace“, o které mluvila Jiřina Šiklová už v roce 2008 v dokumentu České televize s názvem Vzkazy, ve kterém mimo jiné také řekla, že považuje za největší problém budoucí Evropy právě bariéry mezi věkovými skupinami, hlavně vůči starým lidem: Zatím to opravdu vypadá, že její vize se naplňuje a během ani ne dvaceti let se bude na skoro polovinu populace, čili lidi starší šedesáti let, pohlížet přes prsty. Podle Jiřiny Šiklové jsou to právě otázky předsudků a sebehodnocení, problémy, které se nedají řešit jen politickou cestou, ale hlavně výchovou a formováním postojů vůči různým generačním skupinám, jinak si lidé z různých generačních skupin přestanou brzy rozumět, nebudou se chápat: Rozdělená společnost prý bude tu druhou skupinu buď litovat, nebo nenávidět, a když s tím nezačneme zavčas něco dělat, bude to horší...