Přijde-li nějaká instituce o vedení, je to vždycky nemilé. Anarchisté by se mnou jistě nesouhlasili, ale firma potřebuje hlavu stejně, jako tělo.

Když rezignoval současný emeritní papež, byl svět plný otázek, proč se tak stalo. Přiznám se bez mučení, že mám pro papeže Ratzingera mnoho sympatií a jeho zvolení jsem před lety uvítal s nadšením. Byl jsem zrovna ve Francii na návštěvě jedné katolické komunity žijící nedaleko starého města Albi, když vystoupil poprvé na balkon Svatopetrské baziliky a pozdravil věřící. Mé nadšení sice časem trošku vyprchalo, ale nebudu vás nudit subtilní katolickou teologií.

Ratzinger byl a stále je v určitém smyslu konzervativec. Vytýká se mu to a ono, částečně oprávněně, z větší části však nikoli. To říkám jako člověk, který církví žije a kdyby to nebylo rouhání, klidně bych prohlásil, že k ní mám až modlářský vztah.

Koho nám však zvolili kardinálové na středečním konkláve? Dá se říci, že pravý opak papeže z Bavorska - jemného intelektuála milujícího svůj klavír, kočky a duševní práci. Kardinál Jorge Mario Bergoglio je jezuita z Argentiny, který je za svůj kariérní postup vděčný ne tak Benediktu XVI., ale předchozímu papežovi - showmanovi, Janu Pavlu II. A právě papež Wojtyla byl milován davy. Dostávalo se mu bouřlivého přijetí u mladých lidí, kteří si však jeho mše pod širým nebem často pletli s vystoupením některé z rockových hvězd. Ne všichni také kvitovali jeho otevřenost k jiným náboženstvím, ke světu. Jestliže se někomu bude papež František podobat, bude to, s největší pravděpodobností, právě papeži z Polska.

Pokud by snad někdo z ctěných čtenářů a krásných čtenářek těchto mých úvah byl zvědavý i na můj osobní názor, tak si myslím, že církvi by prospěl návrat k tomu, co představoval papež, který kormidloval lodičku Petrovu na počátku minulého století - návrat k tradici, jasná slova bez falešných ohledů, skutečnou radikalitu mísenou s pokorou. Svatý Pius X. je pro mne zosobněním toho, co se mi vybaví pokaždé, když se vysloví slovní spojení „Svatý otec“. A svatého otce teď potřebujeme jako sůl. Samozřejmě to znamená, že takový táta dá svým dětem občas na zadek, když zlobí, nebo mluví sprostě. Jenom s usměvavou tváří a vřelými city si nástupce svatého Petra nevystačí.