Kaplička zasvěcená Čtrnácti pomocníkům je jedna z mála tohoto druhu, dokonce v Evropě. Ještě v minulém století sloužila lidem k bohoslužbám, slavila se tu místní pouť, zvonem se oznamoval odchod člověka. Vždy byla plná květin a svíček, kolemjdoucí sem vhazovali ozdobnou mříží mince pro štěstí a patřila ke koloritu parku Střelnice. Vždy se o kapličku pečlivě starala některá z místních rodin, než si doba vybrala svou daň, obyvatelstvo se změnilo, zároveň zmizela sousedská výpomoc, zavládla nevšímavost a přeměnila svatostánek v ruinu. I ta se po mnohdy nesmyslných a nelevných opravách nakonec změnila v důstojnější místo. Starost byla přenechána městu celému.

V nedávném Zpravodaji jste se dočetli o této památce její historii, pokochali fotografiemi, vzpomněli na její slavnostní otevření a tak se tudy projděte ještě jednou, ještě jednou v reálném stavu.

Listí se stává součástí historie, už je loňské.

Veřejnosti trochu skrytá část se stala odpadním místem, toto je dětský kočárek. Těch se tu za poslední dobu najde i více, jeden kotví v řece, další trčí u sběrných nádob. V minulosti k zadní části kapličky patřil ještě mříží oddělený méně přístupný prostor, který nebyl zachován.

Odpadkový koš je dva metry dál! 

I zánovní most se pomalu zahaluje vzrostlou vegetací, dřevo volá po nátěru. "No možná se to k zapáchající řece hodí!"

Otázkou ovšem zůstává, jak velký problém je najít pomocníka pro tuto kapličku, oslovit místní? Nebo že by si sousední ochranáři přírody všimli a zadali si do programu úklid? Co azylový dům? Poslední, kdo se staral o kapličku, byly dokonce místní děti, a v pohodě to zvládaly, pořádaly tu několik výstav výtvarných prací, fotografií, rukodělných výrobků, scházeli se tu místní pamětníci na různé akce, a to vše jenom před necelými jedenácti lety.