Naše krásné město má jednu z nejkrásnějších památkových zón nejen ve východních Čechách, ale snad i v celé České republice. Máme být právem, na co hrdí. Ano, ti z čtenářů, kteří tuší další postřeh na téma „veřejný prostor“, hádají správně.

Život každého z nás je svázán stovkami předpisů, norem, příkazů a zákazů. Většinu z nich ani neznáme, přesto, že jejich neznalost nás při případném porušení rozhodně neomlouvá. Člověk je tvor, jenž nade vše miluje svobodu. Svobodu rozhodování především. A to, co miluje jeden, měl by být schopen dopřát i jiným. Všemožné příkazy, vyhlášky a zákony svobodu oklešťují a to není dobře.

Dopravní značky jsou klasickým příkladem zásahů do životů těch z nás, kteří se pohybujeme na silnicích. Ne, netýkají se jen motoristů. Brát na ně ohled musí třeba i cyklisté, ač mnoho řidičů aut potvrdí, že právě cyklisté na značky kašlou zdaleka nejvíc. Jezdí si po chodnících, přechodech, nedávají znamení o změně směru a dopouští se celé řady dalších prohřešků. To sem však teď nepatří. Dnes bych rád hovořil o smyslu dopravního značení.

V našich novinách vzbudil velký zájem článek, který se právě značkám v centru Chrudimi věnoval podrobněji. Podnětem byla černá tabulka s neznámými čísly, jež se objevila u budovy Regionálního muzea. Co tato čísla znamenají, tušili jen zasvěcení. A já se tedy ptám - jaký smysl má vyvěšovat další hloupé tabule a tabulky do centra města? Kdo si jich ještě všimne? Podle reakcí oslovených Chrudimáků je zřejmé, že prakticky nikdo. Navíc, v době moderních informačních technologií, kdy si s družicemi hrají i skauti - ano, narážím na známou hru geocaching, při níž se pomocí GPS hledají malé krabičky s roztodivným obsahem, jsou podobné značky přežitkem. Cožpak by tento systém nebylo možné využít i při „značkování“ mostů a silnic? Je opravdu nutné plevelit už tak dost zkoušené historické město dalšími dopravními tabulkami?

Člověk není zas až tak hloupý, jak se nám snaží vsugerovat některé z mluvících hlav v televizi. Dokáže si poradit i bez pomoci všemocného státu a jeho úředníků. I bez dopravních značek se dá dobře a bez nehod jezdit. Stačí se podívat na parkoviště supermarketů, kde platí pravidlo „pravé ruky“. Jinak by totiž miniaturní asfaltové plochy připomínaly dětské hřiště s desítkami značek, které jsou stejně zbytečné. Proč podobnou zodpovědnost nevloží úředník na šoféra i na Resselově náměstí? Má snad strach, že pologramotný řidič způsobí havárii, při níž se Širokou ulicí budou valit proudy jaderného odpadu z převržené cisterny?

Svobodu nám každým rokem politici uštipují stále víc a více. „Je to pro vaše dobro,“ říkají pánové v kravatách a s tučnými konty v bance. Jako by snad věděli lépe, než ostatní, co máme dělat, abychom byli šťastní a měli veselejší život. Všeobecná naštvanost a „blbá nálada“ ve společnosti však hovoří v neprospěch jejich smyšlenek.

Jsme dospělí lidé a dospělý člověk by měl být schopný rozhodovat se sám bez pomocné ručičky a cecíku státních institucí. Chcete další zbytečné dopravní značky ve městě? Já tedy ne!