Druhé místo v soutěži Historické město roku 2011 a navrch sto tisíc od ministryně kultury. Taková je bilance Chrudimských v prestižním klání vyhlašovaným Sdružením historických měst a sídel Čech, Moravy a Slezska, o kterém se v úterý zmiňovala takřka všechna média v republice.

Jenže špunty v Chrudimi nebouchají - jednak proto, že historie si vždy pamatuje jen vítěze, a také proto, že cena je především vyjádřením úspěšné přeměny kostela sv. Josefa na Muzeum barokních soch, s kterou ne všichni současní představitelé radnice vnitřně souhlasí.

Narozdíl tedy od vítězného Uherského Hradiště, kde se vítězství slavilo a zapíjelo, a lidé tam zastavovali svého starostu, aby se na vlastní uši přesvědčili, že jejich město vyhrálo, je v Chrudimi ticho po pěšině. Nebýt starosty Řezníčka, který je velkým propagátorem města, nikdo by výjimečnost muzea ani nezmínil.

Královské věnné město Chrudim tak prožívá zvláštní agónii - má za sebou bohatou historii, nezanedbatelný vklad do kulturnosti české země, řadu významných rodáků a osobností, a památek soustředěných v centru, na nichž se koncepčně, podobně jako v Uherském Hradišti, ještě donedávna pracovalo.

A teď? Kultura se smrskla na koštování vína v kostele a v leťaku se nám bude prohánět Vinnetou... Není proto divu, že se o dozvucích dřívější práce vykonané pro město zarytě mlčí, natož aby se slavilo. Doba se totiž opakuje s železnou pravidelností - dřívější úspěchy jsou zapomenuty, protože teď jsme tu "my". Vše dřívější je prostě underground.