Druhé kolo senátních voleb na Chrudimsku byla neskutečná nuda. Lidé to vyjádřili svojí účastí, lépe řečeno neúčastí ve volebních místnostech a dali tak politikům jasně na srozuměnou, že jejich práci nepovažují v Senátu až tolik za důležitou. Ostatně, lze to částečně přičíst na vrub i končícímu Petru Pithartovi, kterému se za dvanáct let ve funkci senátora, předsedy a místopředsedy Senátu nepodařilo veřejnost přesvědčit, že je Senát opravdu potřeba, jak to mnohokrát na veřejnosti sliboval. Nutno ale dodat, že je to za současné politické konstelace takřka nadlidský úkol.

Petr Pithart je člověk nadmíru vzdělaný a svým založením hotový filosof. Dokáže nad věcmi opravdu hloubat a kvalifikovaně o nich pohovořit. Setkal jsem se také s tím, že umí přiznat chybu, což se u politika cení obzvlášť. Když je to třeba, projeví se v něm i jeho lidství. Vzpomeňme třeba na jeho angažovanost v řadě dobročinných projektů včetně adresné pomoci lidem na Chrudimsku. V kultuře a umění je pak zběhlý natolik, jako málokdo z místních politiků. Svým intelektem je předbíhá o celou jednu koňskou délku. Tohle vše bude bezesporu veřejnému životu v Chrudimi chybět.

Ptáte se proč? V osobě 65letého Jana Veleby a ostatních jeho protikandidátů přichází totiž úplně jiná garnitura politiků. Někteří přišli tzv. "z ulice" bez většího politického a duchovního rozhledu, pro další byl Senát dokonce jen vysněnou metou nového finančního zajištění. Celkově byla pak nabídka zdejších kandidátů pro mnohé voliče zklamáním. Žádný z nich totiž nevyčníval tak, jako předtím Petr Pithart, a nebylo takřka z čeho volit. Po druhém kole už vůbec ne, nebýt toho, že si Škaryd vyjednal veřejně podporu komunistů, čímž si pod sebou ve větších městech podřezal větev.

A tak tu máme nového senátora, velkochovatele prasat Velebu. Těžko odhadnout, zda bylo v jeho případě zvoleno větší či menší zlo. Každopádně se nám Veleba stačil už představit na televizní obrazovce a během několika málo vystoupení ukázal, že je v argumentaci stejně zarputilý jako hnědý proužek v trenýrkách. Snoubí se v něm tvrdost prasečkáře z Vysočiny, kterému změna režimu dopomohla k majetku, a letitého ředitele státního statku, kterého si člověk umí klidně představit bouchat pěstí do řečnického pultíku s rudou pěticípou hvězdou. Nechci mu však křivdit, teprve až čas odhalí, nakolik je nebo není pro náš region i město prospěšný. Jisté je ale jedno - s odchodem Pitharta odchází z Chrudimi zároveň i vyspělá politická kultura, která prohrála boj s představou plného žaludku většiny kandidátů i voličů. A s takovým soupeřem se bojuje jen velmi těžko.