Většina lidí v životě potřebuje jasně daná a stanovená pravidla. Jimi se člověk řídí a na ně se vymlouvá, když se mu něco nepovede, nebo do něčeho nechce. Vyhřeznutím pravidel silničního provozu jsou třeba dopravní značky. Ne, nebudu rozebírat argumenty, proč je méně dopravních nehod tam, kde státní byrokraté neupravili maximální povolenou rychlost a řidiči si tak mohu jezdit, Bože chraň, jak rychle se jim chce. Rád bych se podíval na zajímavý problém, jímž je vizuální smog a přemíra dopravních značek tam, kde být nejen nemusí, ale vlastně ani nemají. A nebudu chodit až do Škrovádu. Takovou trošku větší škrovádskou náves máme totiž i v Chrudimi.

Ano, Resselovo náměstí je samotným srdcem města. Přestože zde již mnoho lidí nebydlí, stále se jedná o historicky i esteticky nejhodnotnější část Chrudimě. Stojí tu nejstarší domy, důstojný arciděkanský chrám, morový sloup a barokní radnice. Dokonce i lampy veřejného osvětlení jsou „stylové“, přestože zavedení plynu ku svícení (jak tomu je třeba v pražském centru) se nejspíše nikdy nedočkáme. Zaplevelenost značkami není pouze problémem náměstí v centru, ale i dalších ulic a uliček k němu náležejících.

A přece. Právě zde tolerujeme a mnozí z nás nejspíše i vyžadují dopravní značky, které nejsou ani hezké a mnohdy ani funkční. Resselovo náměstí je jimi poseto, jako tvář krásné dívky uhry. Stačí se zeptat samotných řidičů – kolik z vás, drazí pánové i dámy, sleduje, co zde která značka přikazuje/zakazuje/oznamuje? Věřím, že nebudu daleko od pravdy, když vás odhadnu na promile. Většina z nás jezdí po paměti a značky dávno nevnímá. Proč tady vlastně jsou? Kvůli cizím návštěvníkům města? Oni neznají „pravidlo pravé ruky“?

Na chvilku si představme život ne bez strážníků, ale bez dopravních značek. Co by se změnilo? Především sami řidiči. Jezdili by opatrněji a ohleduplněji. Museli by víc přemýšlet, což je činnost, která mnohým drsňákům za volanty chybí. Jak krásná by byla naše města, venkovské silničky...

Svobodný dospělý člověk je k poznání podle toho, že se dokáže rozhodovat sám a nepotřebuje vodit za ručičku. Mnozí čtenáři si asi pomyslí, že jsem se (opět) zbláznil, když navrhuji něco tak „revolučního“, jako redukci dopravních značek na naprosté minimum. Nezbláznil. Mám rád hezké věci, hezké domy, hezké centrum svého rodného města. Chci, aby se lidé dokázali rozhodovat sami za sebe a nést za svá rozhodnutí odpovědnost. Protože jen takoví lidé nebudou manipulovatelní.