Je toho čím dál víc. Pro zdánlivě spravedlivější, bezpečnější a také zaplněnější svět vznikají nové předpisy, regulace a, bohužel, též zákony. Na téma, jemuž se hodlám lehce věnovat v následujících řádcích, bylo v poslední době napsáno opravdu mnoho. Dokud se však nedotkne přímo tebe, čtenáři, budeš ho směle ignorovat.

Svoboda slova umírá, mnohde již dávno zemřela.

Jsem zastáncem absolutní svobody slova, univerzálního „Hyde parku“. Každý má mít možnost mluvit, co mu slina na jazyk a prst do klávesnice přinese. Pokud by snad tato zásada neplatila univerzálně a bez omezení, svoboda slova zaniká. Tato totiž existuje buď absolutně, nebo neexistuje. Tertium non datur.

Zdá se to šílené, připouštím. V době, kdy máme v zákonech trestní postihy pro ty, kdo by měli odlišný názor na některé historické události; pro ty, kdo vyjadřují své postoje k sexuálním menšinám; menšinám náboženským a celou řadu dalších libůstek, vypadá volání pro absolutní svobodě v této oblasti absurdní. Myšlení většiny lidí totiž formují, ať chtějí, nebo nechtějí, i zákony země, v níž žijí. Generace vyrůstající s vědomím, že to a ono je nepřípustné a trestné, jen těžko dokážou odstoupit a podívat se na celý problém jako na „tabulu rasu“.

Jde o dokonalý paradox. V době, kdy se schylovalo ke Druhé světové válce, ve Velké Británii žil člověk, který založil Britskou unii fašistů. Sir Oswald Mosley nikdy nezískal rozhodující vliv a jeho hnutí se postupně rozpadlo. Přesto mu před válkou bylo umožněno, aby své postoje svobodně hlásal, pronajímal si obrovské prostory a prováděl návštěvy Hitlera a Mussoliniho. Zkus si, milý čtenáři, představit něco obdobného dnes. Tehdejší MI5 přitom dobře věděla, kdo jsou oba diktátoři a co se v jejich zemích děje.

Dnes americká levicová studentská mládež doslova „vykřičí“ polského filosofa, protože se jedná, v jejich světě, o „homofoba, misogyna, rasistu a xenofoba“. Zdaleka přitom nejde o jediný příklad toho, jak kdysi svobodný Západ podlehl. Komu a čemu, o tom lze diskutovat. Na okraj - Východ na tom není lépe.

„To je všechno daleko,“ pomyslíš si, milý čtenáři. Ano, příklad byl z USA. Výše vložený odkaz však přibližuje „salámovou metodu“ českých LGBT aktivistů a zde si můžeš přečíst, co nám „uvařili“ naši vrcholní politici.

Od slov k činům je nesmírně dlouhá cesta. Ne každý, kdo vyřvává neomalené sprosťárny, chce a bude je také provádět. Ne každá nestoudnost napsaná na facebook, inspiruje dalšího k činu. Nejčastěji se tím lidé pouze "odtlakují" a fungují normálně dál. Nejhrůznější činy vznikly v tichosti. 

Trestejme skutky, ne myšlenky a postoje. Stále by totiž mělo platit, že „...nesouhlasím s jediným slovem, které říkáte, ale navždy budu bránit, abyste je říkat mohl...“