Jak krásný by byl život bez retardérů, které prý každému jen otravují život. Především se dost často instalují tam, kde není jejich existence podmíněna skutečnou potřebou – jinými slovy – v místech, kde nejsou k ničemu jinému, než „buzeraci“ řidičů. Klasickým příkladem jsou retardéry táhnoucí se kolem obou nádraží. Vlakového i autobusového. Ulice Čs. armády se po diskutabilní rekonstrukci proměnila v místo, kde každý, kdo nevlastní nějaký ten off road nebo SUV, musí na několika místech brzdit a pracně hledat cestu, kudy se zpropadeným boulím vyhnout.

Retardéry se přitom obecně instalují tam, kde je třeba omezit rychlost z důvodu existence obytné zóny, výskytu vyššího počtu chodců, než je obvyklé. Pokud bychom přistoupili na argumentaci, že všude tam, kde lidé přecházejí silnici, musí vzniknout nevzhledná boule na cestě, stala by se Chrudim skutečně retardovanou. Příčný práh tu, boule onde, plastové cosi všude. Je to přitom především na samotném vedení města, kde si obytnou zónu zřídí a následně třeba retardéry instaluje.

Retardéry jsou formou represe, ukázkou zoufalé snahy vynutit si na řidičích...co vlastně? Pomalou jízdu zcela jistě ne. Mezi dvěma hrboly se lze rozjet klidně na sedmdesátku. Potom brzda, dvojka a jedu dál. Regulovat rychlou jízdu a tím i ochránit potenciální chodce lze nejrůznějšími způsoby – radary posílající vyvedené podobenky hříšníkům přímo na jejich adresu, městská policie, kamery. Retardéry pak umísťovat jen tam, kde je to skutečně třeba.