Dlažba v Široké ulici byla zničena. To je základní premisa, z níž bude tento postřeh vycházet.

V první řadě je třeba poděkovat vrchnímu strážníku, Lukáši Dvořákovi, který neodolal a k původnímu článku se vyjádřil. Cítil potřebu bránit své muže, což je správné.

Věčná škoda, že tímto svým vyjádřením na sebe upletl bič.

Pojďme se s panem magistrem nejprve trošku tahat o slovíčka.

Strážník například píše: „Kde jste vzal informace, že strážníci poškození dlažby neřeší?“. „Diletant Jakub Valenta“ napsal: „Denně kolem tohoto nadělení chodí strážníci městské policie, ale ochrana městského majetku je, podle všeho, v tomto konkrétním případě příliš nevzrušuje.“ Obvykle se Dvořákův přístup označuje jako „slaměný panák“. Oponentovi v diskusi vložíme do úst to, co neřekl. Zkrátka a dobře, Jakub Valenta nenapsal, že „strážníci poškození dlažby neřeší“, Valenta napsal, že „...ochrana městského majetku je v tomto případ podle všeho příliš nevzrušuje...“.

Pokud laskavý čtenář v uniformě, nebo bez ní dovolí, za tímto názorem si stojím.

Široká ulice patří k nejvlastnějšímu rajónu městské policie takovým způsobem, až to některé zlé jazyky vede ke známé kritice. „Měšťáci“ prý nedělají nic jiného, než rozdávání pokut za špatné parkování na Resselově náměstí a v jeho okolí. Denně kolem dlažby před Vápeníkovými několikrát procházejí. Přesto, podle vyjádření jejich šéfa Dvořáka, jediné, na co se zmohli, bylo: „Strážníci již o dva dny dříve znečištění (poškození) dlažby zadokumentovali (přímo při provádění stavebních prací), na místě byla pořízena fotodokumentace a také videozáznam.“

Je to dost, Antone Pavloviči?

Samozřejmě že není!

Primárně, pan Dvořák si nejspíše popletl data – fotky, které jsem do článku použil, udělal jsem již 28. srpna. Jak tedy mohli strážníci dokumentovat průběh prací dva dny před 2. zářím? Nu, dejme tomu, že tyto práce probíhaly v několika fázích. Zachytit je v počátcích nejspíše nešlo, protože strážníci museli rozdávat ty pokuty :-)

Za druhé – představ si, milý čtenáři, situaci, v níž sprejer stříká na arciděkanský chrám své značky. Strážníci stojí opodál, fotí, filmují a následně „...spisový materiál bude předán k dořešení příslušnému odboru městského úřadu...“. Není na místě spíše zakročit a činnost umělce ukončit?

Podle všeho není. Z vyjádření pana vrchního strážníka plyne, že by jeho muži nezasáhli. Až sem se to dá se skřípěním zubů pochopit. Co však následovalo, nad tím už rozum zůstává stát.

„Hele, Jardo, brnkni plukovníkovi do technickejch. Ať nám sem pošle maníka s wapkou a koštětem. Ta sračka by mohla zatvrdnout na těch kostkách a potom už s tím nikdo nic neudělá. De přece vo městskej majetek.“

Tak tato diskuse mezi strážníky neproběhla. Městský majetek je zničen, malta zatvrdla, dlažba je zralá na výměnu.

Poučení?

Až uvidíte „měšťáky“, jak si fotí a filmují hospodskou rvačku, ničemu se nedivte.

V Chrudimi je tento postup běžný.