Pátého května vypuklo v Praze povstání proti německým okupantům. Pražský rozhlas volal o pomoc povstalcům. Venkov měl minimum informací. Sice zde létalo letadlo a rozhazovalo letáky, nikdo však nevěděl, zda se nejedná o provokaci.

Odpoledne se sešel na slatiňanské radnici revoluční výbor. Vyzval velitele hasičů k hotovosti sboru. Trubači ji vyjeli na kolech troubit. Německý velitel města Mösser však dostihl Václava Medunu těsně za mostem u domu řezbáře Františka Jirouše. Třemi ranami z pistole ho poslal k zemi. Pak začal pronásledovat druhého trubače Miroslava Šustra. Naštěstí potlačil svoji nenávist ke Slovanům, se kterou se netajil, anebo dostal strach. Šustra pouze srazil z kola a vztekle rozdupal jeho trubku. Šustr byl pak uvězněn v sokolovně. V noci se mu však podařilo za dramatických okolností uprchnout. Teprve doma se dozvěděl o tragickém osudu bratra hasiče.

Jiroušův dům ve Slatiňanech. Kresba Jaroslava Korečka

Mösser nechal svolat do Konrádovy hospody vedení města. Mezi tím byl zatčen František Zajíček, který se pokoušel odzbrojit německého vojáka hlídajícího muniční vlak. Ten měl být spolu ze Šustrem zastřelen v Pardubicích. Mösser vyhlásil zákaz vycházení, za který ručilo vedení města svými životy. Uskutečnil se pouze pohřeb paní Volejníkové, a to pod přísným dohledem německých vojáků. Pohřeb proběhl důstojně a v klidu. Jinak hrozilo, že Mösser nechá Slatiňany ostřelovat dělostřelectvem a zlikvidovat jako Varšavu.

Na počest trubače Václava Meduny byla na domě Františka Jirouše umístěna pamětní deska. Před několika lety, při opravě domu, byla odstraněna. Do dnešních dnů tam není. Zda vadila novým majitelům nebo tehdejšímu vedení radnice, nevím. Zatím ji tam nevrátilo ani zastupitelstvo současné.

Je smutné, že tento fakt nevadí ani sboru dobrovolných hasičů. Můžete se sami přesvědčit, jak se starají jejich kolegové o pomníky Č. Zacha u Majlantu, nebo F. Kutílka, Jos. Marka, B. Bareše a Ed. Šotuly u Rohozné.