Kdybychom se vydali z Chrudimi směrem na Žďár nad Sázavou, zanedlouho začne silnice stoupat. Mineme Nasavrky, a když projedeme Novou Vsí dostaneme se na vrchol hřebenu. Po průjezdu lesem se nám otevře pohled na Rohoznou a dále do údolí u Kamenice. Vpravo uvidíme část lesknoucí se hladiny Velkého rohozenského rybníku. Ne však v pátek 21.října kdy se lovil. Dostaneme se k němu, když odbočíte vpravo proti návesnímu rybníčku uprostřed vesnice. Úzkou asfaltkou se zanedlouho dostaneme na hráz. Jindy klidné místo s čeřící se hladinou se při výlovu změní na rušné a zdánlivě chaotické hemžení. Všude jen bahno s loužemi, které zbyly po vypuštění vody. Před rákosím se objevily balvany, které jsou jindy skryté pod hladinou. Vzadu vše uzavírá okolní les, který se táhne až k obzoru. Klikatící se stružka vody nás zavede k lovišti. Dvě řady kádí a necelá dvacítka chlapů předvádí koncert poctivé práce, která se hned tak nevidí.

Jaroslav Koreček, Velký rohozenský rybník. Reprofoto Chrudimské noviny

Přiznám se, že mám výlovy rád. Obdivuji tyto chlapy navlečené do gumových obleků. Někteří po pás ve vodě táhnou síť a přitom jim pomáhají kolegové z lodí. Ostatní nabírají podběráky (říká se jim Vatky) ryby a dávají je do kádí. Ryby je třeba vytřídit podle váhy a druhů. Po zvážení se nakládají do přepravních aut a odváží na sádky. Zde se ryby pročistí a počkají do Vánoc. Samozřejmě samotnému výlovu předchází několikadenní příprava. Regulace vypouštění, navážení lodí a kádí. Položení podkladní sítě. Vše připravit tak, aby brzy ráno mohl začít výlov.

Velký rohozenský rybník má necelých dvacet pět hektarů vodní plochy. Pro představu, asi jako pět Kunečských náveských rybníků. Svojí hloubkou pět metrů, patří k nejhlubším v okolí. Toho se využívá k chovu candátů, kteří převažují nad kapry. Současný výlov ulehčuje mechanizace, ale jinak je výlov stejný už takřka osm století. Když kolem jedenácté hodiny prorazilo slunce mlhu a mraky, výlov se chýlil ke konci.

Staleté stromy se oblékly do zlatého hávu. Jakoby chtěla příroda poděkovat naším předkům za to, co dokázali vytvořit a po staletí udržovat. Napadlo mě, co asi zbude po nás. Dokázali jsme vybudovat něco, co bude po staletí stále fungovat? Nemohu si na nic vzpomenout. V současnosti máme problém udržovat to stávající, co vytvořili lidé před  námi. Kolikrát se již předělávaly chodníky. S jakými problémy se realizoval obchvat Chrudimi. Projekt, který vznikl ve třicátých letech. Nyní ho nedokážeme ani okopírovat. Kolik se obnovilo nebo vzniklo nových rybníků nebo přehrad. Nemluvě s jakými problémy se staví dálnice. V čem však vynikáme, jsou kecy a řečičky, ale těmi vodu v naší zemi neudržíme a ani se jich nenajíme. Zatím jsme naši krajinu moc nezvelebili. Napadá mě, zdali nás opravdu nemusejí zachránit přicházející mladí architekti a inženýři převážněně přicházející z pouště. My sami to dokážeme těžko.

Na závěr něco dobrého. Candáta doporučuji upravit vyzkoušeným jednoduchým způsobem. Pokud ho po očištění, osolení a okmínování připravujete v celku v troubě, nezapomeňte ho prošpikovat sardelkami a jemnými proužky slaniny. Místo vnitřností vložíme hrušky s bylinkami. Pečeme na másle při mírném ohni. Poléváme výpečkem. Kdo si zasadil po česneku brambory, tak je stačí pouze omnout pod vodou a zhruba v polovině pečení jimi rybu obložit. Při podávání nezapomeňte na dresing buď vyrobený z jogurtu a bylinek, nebo kupovaný podle chuti. Candátí maso bývá oproti jiným rybám sušší. Přeji dobrou chuť.