Vánoce a dárky. Na ty se těší především děti. Že dokáží dárky s radostí i rozdávat, jsem se přesvědčil v čase předvánočním v kostelíku sv. Jakuba na Práčově. Kostel patřil Práčovskému klášteru a i když ho chrudimští husité vypálili, byl později obnoven.

Již daleka byl viditelný na skalním ostrohu nad Chrudimkou. Kostelík je to prostý, nedává na odiv přehnané zlacení, ani neohromuje svým interiérem. Osmiboká zvonice je stažena ocelovými pásy. Na kůr se vstupuje z venku, asi pozůstatek připojení na klášter. Vchází se přes hřbitov, který je obehnán kamennou zdí. Klenutá branka je nízká, i největší pán zde musí před bohem hlavu sklonit.

A právě zde se sešly dětské sbory z Nasavrk a ze Seče. Ten vedla sbormistrová a Nasavrcký její kolega. Děti zpívaly především vánoční koledy. V sólech se předvedli i jejich vedoucí. Z doprovázejících muzikantů se nejvíce líbil malý trumpetista, soudě podle potlesku, který sklidil. Díky těmto nadšencům snad bude platit i nadále rčení: Co Čech to muzikant. Kostel byl zaplněn do posledního místečka. Kdo by také nechtěl vidět své šikovné děti a vnoučky.

Vše již několik let organizují hasiči ze Svídnice. Zajišťují také teplé občerstvení před kostelem, to se v deštivém večeru hodilo. Autobus ochotně počkal, aby návštěvníky rozvezl po okolí. Hasiči, kteří dobrovolně chrání životy a majetky svých spoluobčanů se starají i o kulturu. Není to žádná novinka. To dělali od svého vzniku před sto padesáti lety. Tenkrát hráli i české ochotnické divadlo. Byl to studený, ale příjemný večer.