F. R. Čech napsal Dívčí válku v roce 1986, nespletl jsem se, opravdu se tato hra tak dlouho hraje a hlavně se divákům pořád líbí. Mezi ochotníky má největší úspěchy s Jiráskovou Lucernou, jestli ji už dokonce nepřekonala. Odehrály se již tisíce repríz, vždy je vyprodáno a vždy odcházejí diváci spokojeni. Jak pravila jedna z divaček, lepší než Pražáci. Tím bych mohl vlastně skončit.

Tuto hru hraje divadelní soubor J. N. Štěpánka již druhé desetiletí. Že na ní stále chodí diváci, je malý zázrak a svědčí to o její kvalitě i v provedení chrudimského souboru. Toto představení mělo jednu zvláštnost. Obsazení, až na jednu výjimku, herečku, která odešla do divadelního nebe, se hraje takřka ve stejném obsazení. Scéna již získala svoji patinu a nijak ji to neuškodilo. Nechají se ji vytknout okopané praktikáble a je to docela škoda.

 
Jan Slezák, který ochotnická představení na jevišti uvádí, si s chutí zahrál Lumíra a dobře. Přemysla hrál s jistým odstupem Karel Bříza. Dokázal však diváky spolehlivě mnohokrát během představení rozesmát. Všichni své role již dokonale znají a diváci to náležitě oceňovali potleskem během představení. Bylo to nesčetněkrát a hercům potlesk viditelně chutnal. Dorostenky Miroslava Rožková, coby Vlasta a Časlava, v podání Ireny Branné dokonale ovládly jeviště. Mužským divákům se nejvíce líbila Šárka. Monice Slezákové to sluší čím dál více. Jak to asi dělá? Že by to bylo tím divadlem? Kazi v podání Aleny Kašparové se mi nejvíce líbila ve scéně s náhrdelníkem. Opravdu byla dobrá.

A co muži? Lumíra a Přemysla jsem již zmínil. Bivoj odtáhl značnou část představení. Petr Koníček se na to vybavil nákoleníky. Ctirad, hrál ho Roman Kasalický a Vojen, kterého představoval Miroslav Mach, skvěle doplnili hlavní role a diváci je vítali potleskem. Scéna s pusou plnou krve byla výborná. Zpočátku se všem zatajil dech.

Vím, že soubor dává přednost e-mailové korespondenci, ale jednoduchý program s hereckým obsazením by vůbec neškodil. Diváci přibývají a někteří nejsou ani místní. Proto se omlouvám za případné omyly v obsazení nebo zkomolení jména. Musel jsem se spolehnout na ochotně poskytnutou informaci.

Možná v mé recenzi soubor příliš chválím. Ale komu čest, tomu čest. Pippichovo divadlo mělo po dlouhé době přístavky a věřím, že většina diváků odcházela spokojena. Humor F. R. Čecha má stále dost příznivců a přibývají další mladší, ti kteří tehdejší dobu nepamatují jako my. V roce kdy tato hra vznikala, stálo před divadlem pět, šest aut. Před dnešním představením bylo plno i v okolních ulicích. Nemohu si pomoci, ale tehdy byla nějak větší sranda.