Přišlo první jarní větší trampské setkání v osadách na Krkance. Trampové si navzájem vyprávěli, jak se jim podařilo chatu ochránit. Zámkům se již mnoho nevěřilo. Probírala se rtuť, různě namíchána v potravinách. Někdo použil přiotrávená vnadila, někdo se prý dokonce uchýlil k jedu na krysy. Leč všechna snaha byla marná. Nezvaní návštěvníci jsou, jak trampové říkají, jádra dobrého a žaludku zvířecího.

Lesní muž Coyot si proto pořídil samostříl. Podle všelijakých praktických rádců, též trochu z vlastního důvtipu. Celá věc byla důmyslná. Když bude mít někdo zájem, jistě se o patentu dozví více. Můžeme jen prozradit, že bylo nutno v celé chatě natáhnout sítě a porušením některého z vláken samostříl spustil. Ty dny po zhotovení nástrahy spal majitel chaty spokojeně. Věda, že někdo nezvaný na návštěvu hned tak nezapomene.

Krkanka. Kresba Jaroslava Korečka

Coyot má bratra Micku. Micka chtěl první zahájit sezonu. Jeho nová „růže z prérie“ se již nemohla dočkat, až ji na chatu pozve. Den byl půvabný, cesta klidná. Micka zkušeně na chatu nespěchal. Svoji novou „roštěnku“ vodil na prosluněná vyhřátá místa. Postupně si ji propracovával. Když usoudil, že je připravena dokonale, provoněná jehličím a rašícími pupeny jak z marinády koňaku s bobkovým listem, s novým kořením a stačí ji jen zprudka dodělat u do červena rozpálených kamínek, přišli k chatě. Micka ji po odemčení chaty přidržel, aby vstoupil první. Kdyby tam byl prý nějaký nezvaný lupič. Ozvala se ohlušující rána. Okolní skály ji ještě třikráte vrátily. Micka se držel za nohu. Měl štěstí, že „růže z prérie“ mu zkušeně nohu ošetřila a odvezla ho domů.

Setkání obou bratří bylo chlapské a Micka prohlásil uznale. Ten samostříl je dobrej, všechno klaplo. Kousek ho mám v noze. No, na kila se to olovo počítat nedá.